Читать онлайн книгу "Kouzelná továrna"

KouzelnГЎ tovГЎrna
Morgan Rice


Oliver Blue a Е kola pro VidoucГ­ #1
Skvělé zahájení série, která obsahuje kombinaci uvěřitelných postav a překážek, se kterými se musejí vyrovnat. Neosloví jen mládež, ale i dospělé fanoušky fantasy, kteří hledají epické příběhy o přátelství a dobrodružství. Midwest Book Review (Diane Donovan) (ke knize Trůn pro sestry) Představivost Riceové skutečně nezná mezí. Books and Movie Reviews (ke knize Trůn pro sestry) Od světové autorky bestsellerů číslo 1 přichází nová série pro středně staré čtenáře – ale i pro dospělé! Fanoušci Harryho Pottera a Percyho Jacksona – dál už nehledejte! KOUZELNÁ TOVÁRNA: OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ (KNIHA PRVNÍ) vypráví příběh jedenáctiletého Olivera Bluea. Chlapce, kterého jeho nenávistná rodina nemá vůbec ráda. Oliver ví, že je jiný, cítí, že má moc, kterou ostatní nevládnou. Je posedlý vynálezy a odhodlaný uniknout ze svého hrozného života. Chce sám vést svůj osud. Když se Oliver přestěhuje do dalšího hrozného domu, je zařazen do další šesté třídy, která je ještě horší než ta předchozí. Šikanují ho, neberou mezi sebe a on neví, co s tím. Když se ale dostane do opuštěné továrny, začíná přemýšlet, jestli by se mu nemohl splnit sen. Kdo je ten záhadný starý vynálezce, který se v továrně ukrývá? A co jeho tajemný vynález?Vrátí se Oliver v čase do roku 1944, do magické školy pro děti, které mají podobnou moc, jako on sám?Povznášející fantasy, KOUZELNÁ TOVÁRNA je první knihou v ohromující nové sérii plné magie, lásky, humoru, zlomených srdcí, tragédií, předurčení a řady šokujících zvratů. Do Olivera Bluea se zamilujete a neodtrhnete se od něj až do chvíle, kdy budete muset jít spát. Druhá kniha ze série (KOULE KANDRY) a třetí kniha (OBSIDIÁNI) jsou již také k dispozici! Máme zde začátek něčeho pozoruhodného. San Francisco Book Review (komentář ke knize Cesta hrdiny)







KOUZELNГЃ TOVГЃRNA



(OLIVER BLUE A ŠKOLA PRO VIDOUCÍ—KNIHA PRVNÍ)



MORGAN RICE



(PЕ?ELOЕЅIL TOMГЃЕ  SLAVГЌK)


Morgan Rice



Morgan Rice je autorkou epickГ© fantasy sГЎgy ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN, kterГЎ obsahuje 17 knih, podle USA Today je tato sГЎga bestsellerem ДЌГ­slo jedna; podle USA Today jsou bestsellerem ДЌГ­slo jedna takГ© jejГ­ dalЕЎГ­ sГЎgy, jako jsou: sГ©rie UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY, obsahujГ­cГ­ 12 knih; sГ©rie TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ, postapokalyptickГЅ thriller; epickГ© fantasy sГ©rie KRГЃLOVГ‰ A ДЊARODДљJOVГ‰, sklГЎdajГ­cГ­ se ze ЕЎesti knih; a takГ© zbrusu novГ© epickГ© fantasy sГЎgy KORUNY A SLГЃVY. AutorДЌiny knihy jsou dostupnГ© v tiЕЎtД›nГ© i audio verzi a byly pЕ™eloЕѕeny do vГ­ce neЕѕ 25 jazykЕЇ.



Morgan se rГЎda zajГ­mГЎ o nГЎzory svГЅch ДЌtenГЎЕ™ЕЇ, takЕѕe se prosГ­m nezdrГЎhejte navЕЎtГ­vit jejГ­ webovГ© strГЎnky www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com), kde se mЕЇЕѕete pЕ™idat do seznamu kontaktЕЇ, zГ­skat knihu zdarma, stejnД› jako dalЕЎГ­ akДЌnГ­ bonusy, stГЎhnout si zdarma aplikace, mГ­t pЕ™ehled o poslednГ­ch novinkГЎch, pЕ™idat se na autorДЌin Facebook ДЌi Twitter a jednoduЕЎe bГЅt s Morgan v kontaktu!


VybranГ© ohlasy na tvorbu Morgan Rice



“Pokud jste si mysleli, že po přečtení ságy ČARODĚJŮV PRSTEN už nebudete mít pro co žít, mýlili jste se. Ve VZESTUPU DRAKŮ přišla Morgan Rice s něčím, co se zdá být příslibem další brilantní série, která nás zavede do fantasy světa plného trolů, draků, odvahy, cti, udatnosti, magie a víry ve vlastní osud. Morgan dokázala vytvořit silné postavy, které nás přimějí je obdivovat na každé stránce... Doporučuji do knihovny každého čtenáře, který miluje dobře napsanou fantasy literaturu.”

--Books and Movie Reviews

Roberto Mattos



“Akcí nabitá fantasy, která jistě potěší fanoušky předchozích knih od Morgan Rice, stejně jako fanoušky děl jako je série ODKAZ DRAČÍCH JEZDCŮ od Christophera Paoliniho…. Fanoušci fikce pro mladé budou toto poslední dílo Riceové hltat a pak škemrat o přídavek.”

--The Wanderer, A Literary Journal (komentГЎЕ™ k Vzestup drakЕЇ)



“Oduševnělá fantasy, která do svého příběhu spřádá vlákna záhad a intrik. Cesta hrdiny je o získávání odvahy a uvědomění si smyslu života, který vede k růstu, dospělosti a dokonalosti….Pro všechny, kdo hledají napínavá fantasy dobrodružství, hrdiny a akčně pojatý sled událostí, který žene Thora po cestě, na níž se z malého dětského snílka postupně stává mladým mužem, jenž neohroženě čelí nebezpečí, i když jsou vyhlídky na přežití bídné….A to je pouhý začátek epické ságy pro mladé čtenáře.”

--Midwest Book Review (D. Donovan, eBook Reviewer)



“ČARODĚJŮV PRSTEN má všechny rysy potřebné pro jasný úspěch: hlavní i vedlejší příběh, záhadná atmosféra, stateční rytíři a rozkvétající vztahy, které zacelují rány na zlomených srdcích, a dále také podvod či zrada. Slibuje dlouhé hodiny zábavy a jistě uspokojí všechny věkové kategorie. Dílo najde své místo v knihovnách u všech příznivců fantasy literatury.”

--Books and Movie Reviews, Roberto Mattos



“V tГ©to akcГ­ nabitГ© prvnГ­ knize epickГ© fantasy sГ©rie ДЊarodД›jЕЇv prsten (kterГЎ mГЎ momentГЎlnД› jiЕѕ 14 svazkЕЇ), RiceovГЎ pЕ™edstavuje ДЌtenГЎЕ™ЕЇm ДЌtrnГЎctiletГ©ho Thorgrina „Thora“ McLeoda, jehoЕѕ sen je stГЎt se vojГЎkem StЕ™Г­brnГЅch, elitnГ­ jednotky rytГ­Е™ЕЇ, kterГЎ slouЕѕГ­ krГЎli… RiceovГЎ skvД›le pГ­ЕЎe a mГЎ fascinujГ­cГ­ pЕ™edpoklady.”

--Publishers Weekly


Knihy od Morgan Rice



OLIVER BLUE A Е KOLA PRO VIDOUCГЌ

KOUZELNГЃ TOVГЃRNA (Kniha ДЌ.1)

KOULE KANDRY (Kniha ДЌ.2)

OBSIDIГЃNI (Kniha ДЌ.3)



INVAZNГЌ KRONIKY

VYSГЌLГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 1)

PЕ?ISTГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 2)

STOUPГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 3)



CESTA OCELI

POUZE KDO JE HODEN (Kniha ДЌ. 1)



TRЕ®N PRO SESTRY

TRЕ®N PRO SESTRY (Kniha ДЌ. 1)

DVЕ®R PRO ZLODДљJE (Kniha ДЌ. 2)

PÍSEŇ PRO SIROTKY (Kniha č. 3)

ЕЅALOZPДљV PRO PRINCE (Kniha ДЌ. 4)

KLENOT PRO Е LECHTU (Kniha ДЌ. 5)

POLIBEK PRO KRГЃLOVNY (Kniha ДЌ. 6)



KORUNY A SLГЃVY

OTROKYNДљ, BOJOVNICE, KRГЃLOVNA (Kniha ДЌ. 1)

TULAČKA, VĚZEŇKYNĚ, PRINCEZNA (Kniha č. 2)

RYTГЌЕ?, NГЃSLEDNГЌK, PRINC (Kniha ДЌ. 3)

REBEL, PДљЕ EC, KRГЃL (Kniha ДЌ. 4)

VOJГЃK, BRATR, ДЊARODДљJ (kniha ДЌ. 5)

HRDINKA, ZRГЃDKYNДљ, DCERA (kniha ДЌ. 6)

VLГЃDCE, RIVAL, VYHNANEC (kniha ДЌ. 7)

VГЌTДљZ, PORAЕЅENEC, SYN (kniha ДЌ. 8)



KRÁLOVÉ A ČARODĚJOVÉ

VZESTUP DRAKЕ® (Kniha ДЌ. 1)

VZESTUP STATEДЊNГќCH (Kniha ДЌ. 2)

TГЌHA CTI (Kniha ДЌ. 3)

FALEЕ NГЃ CHRABROST (Kniha ДЌ. 4)

Е?ГЌЕ E STГЌNЕ® (Kniha ДЌ. 5)

NOC ODVГЃЕЅNГќCH (Kniha ДЌ. 6)



ДЊARODДљJЕ®V PRSTEN

CESTA HRDINY (Kniha ДЌ. 1)

POCHOD KRГЃLЕ® (Kniha ДЌ. 2)

OSUD DRAKЕ® (Kniha ДЌ. 3)

POKЕ?IK CTI (Kniha ДЌ. 4)

SLAVNГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ. 5)

ГљTOK CHRABRГќCH (Kniha ДЌ. 6)

OBЕ?AD MEДЊЕ® (Kniha ДЌ. 7)

MOC ZBRANГЌ (Kniha ДЌ. 8)

NEBE KOUZEL (Kniha ДЌ. 9)

MOЕ?E Е TГЌTЕ® (Kniha ДЌ. 10)

PANOVГЃNГЌ OCELI (Kniha ДЌ. 11)

ZEMĚ OHŇŮ (Kniha č. 12)

VLГЃDA KRГЃLOVEN (Kniha ДЌ. 13)

BRATRSKГЃ PЕ?ГЌSAHA (Kniha ДЌ. 14)

SEN SMRTELNГЌKЕ® (Kniha ДЌ. 15)

RYTГЌЕ?SKГ‰ KLГЃNГЌ (Kniha ДЌ. 16)

DAR BITVY (Kniha ДЌ. 17)



TRILOGIE PЕ?EЕЅITГЌ

ARГ‰NA JEDNA: OTROKГЃЕ?I (Kniha ДЌ. 1)

ARÉNA DVĚ (Kniha č. 2)

ARГ‰NA TЕ?I (Kniha ДЌ. 3)



UPГЌЕ?ГЌ ЕЅURNГЃLY

PROMДљNДљNГЃ (Kniha ДЌ. 1)

MILOVANГЃ (Kniha ДЌ. 2)

ZRAZENГЃ (Kniha ДЌ. 3)

PЕ?EDURДЊENA (Kniha ДЌ. 4)

ЕЅГЃDANГЃ (Kniha ДЌ. 5)


VД›dД›li jste, Еѕe jsem napsala nД›kolik sГ©riГ­ knih? Pokud jste je vЕЎechny neДЌetli, kliknД›te na obrГЎzek nГ­Еѕe a stГЎhnД›te si jejich ГєvodnГ­ knihy!






(http://www.morganricebooks.com/book/return/)


Chcete knihy zdarma?



Zaregistrujte se na e-mail list Morgan Rice a zГ­skejte zdarma 4 knihy, 3 mapy, 1 aplikaci, 1 hru, 1 grafickГЅ romГЎn a exkluzivnГ­ dГЎrky! Pro registraci navЕЎtivte: www.morganricebooks.com (http://www.morganricebooks.com)



Copyright В© 2018 Morgan Rice. VЕЎechna prГЎva vyhrazena. S vГЅjimkou povolenГ­ podle U.S. Copyright Act 1976, ЕѕГЎdnГЎ z ДЌГЎstГ­ tГ©to publikace nesmГ­ bГЅt, bez pЕ™edchozГ­ho svolenГ­ autora, za ЕѕГЎdnГЅch okolnostГ­ reprodukovГЎna, distribuovГЎna nebo pЕ™evГЎdД›na do jakГЅchkoliv jinГЅch formГЎtЕЇ, ani uchovГЎvГЎna ve sdГ­lenГ© databГЎzi. Tento ebook je licencovГЎn vГЅluДЌnД› pro VaЕЎe osobnГ­ vyuЕѕitГ­. Tento ebook nesmГ­ bГЅt dГЎle prodГЎvГЎn nebo darovГЎn ostatnГ­m lidem. Pokud chcete knihu sdГ­let s dalЕЎГ­ osobou, zakupte si prosГ­m dalЕЎГ­ kopie. Pokud ДЌtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro VaЕЎe pouЕѕitГ­, vraЕҐte ji prosГ­m a poЕ™iДЏte si svou vlastnГ­ kopii. DД›kujeme, Еѕe respektujete usilovnou prГЎci, kterou autorka na vznik tohoto titulu musela vynaloЕѕit. Obsah tГ©to knihy je fiktivnГ­. JmГ©na, osobnostnГ­ charakteristiky, organizace, mГ­sta, udГЎlosti a konflikty jsou beze zbytku produktem autorДЌiny pЕ™edstavivosti, nebo je jejich pouЕѕitГ­ fiktivnГ­. JakГЎkoliv podobnost se skuteДЌnГЅmi osobami, aЕҐ jiЕѕ ЕѕivГЅmi nebo mrtvГЅmi, je ДЌistД› nГЎhodnГЎ.


OBSAH

KAPITOLA PRVNГЌ (#uf007dd1d-4b65-5c74-8a92-8b225d6b5e4e)

KAPITOLA DRUHГЃ (#uac75924b-7b90-5f81-aede-5e59a41b948e)

KAPITOLA TЕ?ETГЌ (#u6405ccc1-193d-5cc6-bee9-02b5191935f5)

KAPITOLA ДЊTVRTГЃ (#u6a6430bf-59c5-5db9-8e32-e866a81febdb)

KAPITOLA PГЃTГЃ (#u7fcbe25b-96a0-58d9-b94f-8f82c566262c)

KAPITOLA Е ESTГЃ (#ufe41a912-d837-5d1d-aa16-d60785831cf9)

KAPITOLA SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DESГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA JEDENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVANГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?INГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA ДЊTRNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA PATNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA Е ESTNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA SEDMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA OSMNГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DEVATENГЃCTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ OSMГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA DVACГЃTГЃ DEVГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PRVNГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ DRUHГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ TЕ?ETГЌ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ ДЊTVRTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ PГЃTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ Е ESTГЃ (#litres_trial_promo)

KAPITOLA TЕ?ICГЃTГЃ SEDMГЃ (#litres_trial_promo)




KAPITOLA PRVNГЌ


Oliver Blue se rozhlГ©dl po tmavГ©, omЕЎelГ© mГ­stnosti. Povzdechl si. Tenhle novГЅ dЕЇm byl stejnД› ЕЎpatnГЅ jako ten starГЅ. SevЕ™el v rukГЎch svЕЇj jedinГЅ kufr.

„Mami?“ ozval se. „Tati?“

Oba se na nД›j podГ­vali svГЅmi neustГЎle zachmuЕ™enГЅmi pohledy.

„Co, Olivere?“ zeptala se podrГЎЕѕdД›nД› jeho matka. „Jestli chceЕЎ Е™Г­ct, Еѕe se ti tu nelГ­bГ­, tak radД›ji mlДЌ. Nic lepЕЎГ­ho si dovolit nemЕЇЕѕeme.“

PЕЇsobila jeЕЎtД› vystresovanД›jЕЎГ­m dojmem neЕѕ obvykle. Oliver jen zavrtД›l hlavou.

„To je jedno,“ zamumlal.

ObrГЎtil se a zamГ­Е™il ke schodЕЇm. SlyЕЎel, Еѕe jeho starЕЎГ­ bratr uЕѕ je nahoЕ™e a probГ­hГЎ jednotlivГЅmi mГ­stnostmi. Jeho zlГЅ, dupajГ­cГ­ bratr vЕѕdy probД›hl novГЅm domem jako prvnГ­, aby si mohl zabrat nejlepЕЎГ­ pokoj dЕ™Г­v, neЕѕ se k nД›mu dostal Oliver.

ZaДЌal stoupat vzhЕЇru. Na odpoДЌГ­vadle narazil na troje dveЕ™e. Za jednД›mi byla koupelna, za druhГЅmi loЕѕnice s ohromnou postelГ­ a za tЕ™etГ­mi byl Chris roztaЕѕenГЅ na posteli jako moЕ™skГЎ hvД›zdice.

„Kde mГЎm pokoj jГЎ?“ zeptal se hlasitД› Oliver.

Jako kdyby jeho matka tu otГЎzku oДЌekГЎvala, zakЕ™iДЌela ze spodnГ­ho patra. „Pokoj je jen jeden. Budete se o nД›j muset podД›lit.“

Oliver cГ­til, jak jГ­m projel zГЎchvД›v paniky. PodД›lit? To nebylo slovo, kterГ© by mД›l Chris zrovna v oblibД›.

Bylo to tak, Chris vyletД›l z postele jako raketa. PЕ™ihnal se k Oliverovi a pЕ™itiskl ho ke stД›nД›. Vyrazil z Olivera hlasitГ© uf.

„RozhodnД› se nepodД›lГ­me,“ zasyДЌel Chris. „Je mi tЕ™inГЎct, nebudu se dД›lit s DДљCKEM!“

„Nejsem dД›cko,“ zamumlal Oliver. „Je mi jedenГЎct.“

Chris si odfrkl. „PrГЎvД›. Jsi nula. TakЕѕe jdi dolЕЇ a Е™ekni mamce a taЕҐkovi, Еѕe se o pokoj dД›lit nechceЕЎ.“

„Е?ekni jim to sГЎm,“ zamruДЌel Oliver. „Ty s tГ­m mГЎЕЎ problГ©m.“

Chris se zamraДЌil jeЕЎtД› hrozivД›ji neЕѕ pЕ™edtГ­m. „A ohrozit tak svoji pozici oblГ­benД›jЕЎГ­ho syna? To tД›Еѕko. Е?ekneЕЎ jim to ty.“

Oliver vД›dД›l, Еѕe Chrise je lepЕЎГ­ neprovokovat. Jeho bratr se dokГЎzal rozДЌГ­lit kvЕЇli naprostГЅm malichernostem. BД›hem let, kdy mД›l tu smЕЇlu bГЅt mladЕЎГ­m bratrem Chrise Bluea se Oliver nauДЌil dГЎvat si pozor na Chrisovy nГЎlady. Pokusil se tedy vyjednГЎvat.

„Nikde jinde spГЎt nemЕЇЕѕu,“ vysvД›tloval. „Kam bych podle tebe mД›l jГ­t?“

„To nenГ­ mЕЇj problГ©m,“ odpovД›dД›l Chris a pЕ™itiskl Olivera silnД›ji ke zdi. „KlidnД› se nastД›huj do skЕ™Г­Е€ky pod dЕ™ezem. TЕ™eba si tam povГ­dej s krysami. Je mi to jedno. JГЎ se s tebou o pokoj dД›lit nebudu

ZamГЎval rukou ve vzduchu. Jeho vГЅhruЕѕnГ© gesto nepotЕ™ebovalo slovnГ­ doprovod. Nebylo co vГ­c dodat. Oliver si rezignovanД› povzdechl a odlepil se od zdi. Uhladil si zmuchlanГ© obleДЌenГ­ a zaДЌal se plouЕѕit po schodech dolЕЇ.

Jeho velkГЅ bratr se rozbД›hl za nГ­m, prohnal se kolem, a jeЕЎtД› ho pЕ™itom stihl strДЌit loktem.

„Oliver se se mnou nechce dД›lit,“ zaЕ™val Chris, kdyЕѕ kolem nД›j probГ­hal.

Oliver slyЕЎel, jak se v obГЅvacГ­m pokoji hГЎdГЎ jeho matka, otec a Chris o tom, kdo kde bude spГЎt. JeЕЎtД› vГ­c zpomalil, protoЕѕe se nechtД›l nechat zatГЎhnout do zuЕ™Г­cГ­ hГЎdky.

Oliver teprve nedávno objevil strategii, jak se vypořádat s probíhajícími hádkami. Spočívala v tom, že se v mysli přenesl na jiné místo. Do snového světa, kde panoval klid a bezpečí. Jediné hranice určovala jeho představivost. Přenesl se tam i teď – zavřel oči a představoval si sám sebe v obrovské továrně, obklopeného úžasnými vynálezy. Létající draci z mědi a mosazi, obrovské parní stroje s otáčejícími se čepy. Oliver miloval vynálezy, a tak byla velká továrna plná magických přístrojů přesně tím místem, na kterém by si přál být. Raději tam než v tomhle příšerném domě se svojí příšernou rodinou.

PronikavГЅ matДЌin hlas ho vrГЎtil do skuteДЌnГ©ho svД›ta.

„Olivere! ProДЌ poЕ™ГЎd dД›lГЎЕЎ problГ©my?“

Oliver polkl a udД›lal poslednГ­ krok. KdyЕѕ doЕЎel k obГЅvacГ­mu pokoji, byli uЕѕ vЕЎichni tЕ™i jeho obyvatelГ© nastoupenГ­ vedle sebe, ruce zaloЕѕenГ© na prsou a ve tvГЎЕ™Г­ch stejnГ© zachmuЕ™enГ© vГЅrazy.

„VГ­ЕЎ, Еѕe tu jsou jen dva pokoje,“ spustil jeho otec.

„A stejnД› dД›lГЎЕЎ problГ©my a nechceЕЎ se dД›lit,“ dodala matka.

„Co podle tebe mГЎme dД›lat?“ navГЎzal otec. „NemГЎme dost penД›z, abyste mД›li pokoj oba dva.“

Oliver by se nejradД›ji rozkЕ™iДЌel, Еѕe to nenГ­ jeho, ale Chrisova chyba. Na to se ale bratra pЕ™Г­liЕЎ bГЎl. Chris stГЎl pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m a probodГЎval ho pohledem. JedinГ©, co mohl dД›lat, bylo dГЎl snГЎЕЎet vГЅtky rodiДЌЕЇ.

„TakЕѕe?“ zakonДЌila matka. „Kde pЕ™esnД› si pЕ™eje jeho lordstvo spГЎt?“

Oliver si všiml, že se Chris spokojeně ušklíbl. Podle toho, co zatím viděl, byl prostor pod schody ve tvaru písmene L, z obývacího pokoje se přecházelo do jídelny – která ovšem nebyla ničím jiným než koutem, ve které stál rozkývaný stůl – a za rohem pak byla kuchyně. Žádná další místnost dole nebyla, jen otevřený prostor.

Oliver nemohl uvД›Е™it, Еѕe se tohle skuteДЌnД› dД›je. VЕЎechny jejich domy byly straЕЎnГ©, ale vЕѕdy mД›l alespoЕ€ pokoj.

Za sebou viděl Oliver drobný výklenek – možná zbytek krbu, který už dávno někdo odstranil. Jeden malý výklenek, ale měl snad nějakou jinou možnost? Bude muset spát v koutě! A nebude mít ani trochu soukromí!

A co jeho tajnГ© vynГЎlezy, ty, na kterГЅch pracoval po nocГ­ch, kdy ho nikdo nesledoval? VД›dД›l, Еѕe kdyby se o nich Chris dozvД›dД›l, vЕЎechny by je zniДЌil. RozЕЎlapal by je na prach. Bez vlastnГ­ho pokoje, bez mГ­sta, kde by mohl mГ­t vЕЎechny svoje drobnosti, na nich nebude moct pracovat!

Oliver na okamžik skutečně zvažoval možnost bydlení ve skříňce pod dřezem. Pak si ale uvědomil, že kdyby mu po vynálezech běhaly krysy, bylo by to skoro stejně špatné, jako kdyby je Chris rozdupal. Takže se rozhodl. Při troše představivosti a dobré vůle – závěs, skříň, nějaká světla a podobně – bude výklenek skoro jako vlastní pokoj.

„Tamhle,“ pronesl Oliver tiЕЎe.

„Tamhle?“ vyjekla jeho matka.

Chris se ЕЎtД›kavД› uchechtl. Oliver ho probodl pohledem. Otec zavrtД›l hlavou.

„Je to vГЎЕѕnД› zvlГЎЕЎtnГ­ kluk,“ pronesl jen tak do vzduchu. Pak si zmuДЌenД› povzdechl. Jako kdyby pro nД›j celГЎ tahle roztrЕѕka byla opravdu vyДЌerpГЎvajГ­cГ­. „Ale jestli chce spГЎt v koutД›, tak aЕҐ si spГ­ v koutД›. JГЎ uЕѕ vГЎЕѕnД› nevГ­m, co s nГ­m dД›lat.“

„DobЕ™e,“ pronesla smГ­Е™enД› matka. „MГЎЕЎ pravdu. ChovГЎ se stГЎle podivnД›ji.“

VЕЎichni tЕ™i se od Olivera odvrГЎtili a zamГ­Е™ili do kuchynД›. Chris se jeЕЎtД› ohlГ©dl, zaЕЎklebil se pЕ™es rameno a zamumlal: „Cvoku.“

Oliver se zhluboka nadechl a zamířil k výklenku. Odložil si kufr na podlahu. Neměl kam si dát oblečení – žádné skříně ani police. V podstatě ani neměl místo, kam si dát postel – za předpokladu, že mu rodiče nějakou pořídí. Bude mu to takhle muset stačit. Soukromí by mu zařídil pověšený závěs, z prken si udělá police a také zásuvku pod postel – pod tu postel, kterou doufal, že dostane – takže bude mít kam dát své vynálezy.

A navíc, když se na to podíval z té světlejší stránky – což bylo něco, o co se Oliver vždycky snažil – byl hned vedle velkého okna, což znamenalo, že bude mít spoustu světla a možnost dívat se ven.

PoloЕѕil si lokty na Е™Г­msu a zadГ­val se ven do ЕЎedivГ©ho Е™Г­jnovГ©ho dne. Venku foukal silnГЅ vГ­tr a honil odpadky po ulici. Naproti jejich domu stГЎlo rozbitГ© auto a rezavГЎ praДЌka, kterou tam nД›kdo vyhodil. Е lo o opravdu chudГ© sousedstvГ­, uvД›domil si Oliver. Jedno z nejhorЕЎГ­ch, ve kterГЅch kdy Еѕili.

VГ­tr dul a rozechvГ­val okennГ­ tabulky. Е kvГ­rami v rГЎmu tГЎhlo dovnitЕ™. Oliver se zachvД›l. Tenhle Е™Г­jen byl na New Jersey skuteДЌnД› neobvykle chladnГЅ. V rГЎdiu dokonce hlГЎsili, Еѕe se blГ­ЕѕГ­ velkГЎ bouЕ™e. To ale Oliverovi nevadilo, protoЕѕe bouЕ™e miloval. HlavnД› kdyЕѕ se hodnД› blГЅskalo a hЕ™mД›lo.

KdyЕѕ ucГ­til vЕЇni z kuchynД›, zaДЌenichal. OdvrГЎtil se od okna a zamГ­Е™il kolem rohu do kuchynД›. Jeho matka stГЎla u sporГЎku a ve velkГ©m hrnci nД›co mГ­chala.

„Co je k veДЌeЕ™i?“ zeptal se.

„Maso,“ odpovД›dД›la. „A brambory. A hrГЎЕЎek.“

Oliverovi pЕ™i tД›ch slovech zakruДЌelo v Еѕaludku. V jeho rodinД› se vЕѕdy podГЎvala prostГЎ jГ­dla. Jemu to ale nevadilo, nebyl nГЎroДЌnГЅ.

„BД›Еѕte si umГЅt ruce, chlapci,“ pronesl otec od stolu.

Oliver si koutkem oka vЕЎiml, Еѕe se Chris krutД› uЕЎklГ­bl a okamЕѕitД› vД›dД›l, Еѕe si na nД›j chystГЎ nД›jakou zlou vД›c. PoslednГ­, co by si pЕ™ГЎl, bylo spoleДЌnГ© mytГ­ rukou. Otec u stolu se ale zatvГЎЕ™il udivenД›.

„To vГЎm musГ­m vЕЎechno opakovat?“ zabruДЌel.

Oliver nemД›l na vybranou. ObrГЎtil se k odchodu a Chris mu ЕЎel v patГЎch. RozbД›hl se po schodech a mГ­Е™il pЕ™Г­mo ke koupelnД›. Doufal, Еѕe si umyje ruce co nejrychleji. Chris ho ale pronГЎsledoval a jakmile byli mimo doslech, chytil Olivera a pЕ™imГЎДЌkl ho na zeДЏ.

„HГЎdej co, skrДЌku,“ Е™ekl.

„Co?“ zeptal se Oliver s obavami.

„Dneska veДЌer mГЎm vГЎЕѕnД› hlad,“ pronesl Chris.

„No a?“

„No, takЕѕe mi nechГЎЕЎ svoji veДЌeЕ™i, Еѕe ano? Е?ekneЕЎ mamce a taЕҐkovi, Еѕe nemГЎЕЎ hlad.“

Oliver zavrtД›l hlavou. „UЕѕ jsem ti nechal pokoj!“ brГЎnil se. „Tak mi nech alespoЕ€ brambory.“

Chris se zachechtal. „To tД›Еѕko. ZГ­tra jdeme do novГ© ЕЎkoly. MusГ­m bГЅt silnГЅ pro pЕ™Г­pad, Еѕe by tam byli jinГ­ skrДЌci, kteЕ™Г­ by potЕ™ebovali dostat za vyuДЌenou.“

PЕ™i zmГ­nce o ЕЎkole se Oliverovi sevЕ™el Еѕaludek. ProЕЎel uЕѕ spoustou ЕЎkol a v kaЕѕdГ© mu to pЕ™ipadalo horЕЎГ­ neЕѕ v tГ© pЕ™edchozГ­. VЕѕdycky se naЕЎel nД›kdo, jako byl jeho bratr, nД›kdo, kdo si na nД›j vyskakoval, aЕҐ uЕѕ dД›lal cokoli. Oliver si nikdy nenaЕЎel spojence. UЕѕ dГЎvno se vzdal nadД›je, Еѕe si najde kamarГЎdy. K ДЌemu by mu to bylo, kdyЕѕ se za nД›kolik mД›sГ­cЕЇ stejnД› stД›hovali jinam?

ChrisЕЇv vГЅraz zmД›kl. „VГ­ЕЎ co, Olivere, protentokrГЎt na tebe budu hodnГЅ.“ ZakЕ™enil se a maniakГЎlnД› se rozchechtal. „DostaneЕЎ nД›co do huby, moji pД›st!“

NapЕ™ГЎhl se, Oliver se pЕ™ikrДЌil a jen o vlГЎsek se vyhnul sviЕЎtГ­cГ­ pД›sti. UtГ­kal po schodech dolЕЇ do obГЅvacГ­ho pokoje.

„VraЕҐ se, smrade!“ zajeДЌel Chris.

Hnal se hned za Oliverem. Ten byl ale rychlГЅ a zamГ­Е™il k jГ­delnГ­mu stolu. Otec vzhlГ©dl a zadГ­val se na oddechujГ­cГ­ho Olivera.

„Vy dva uЕѕ se zase perete?“ Povzdechl si. „O co jde tentokrГЎt?“

Chris prudce zastavil vedle Olivera.

„O nic,“ vyhrkl.

Oliver nГЎhle ucГ­til u pasu bodavГЅ pocit. Chris do nД›j boЕ™il nehty. Oliver na nД›j koukl koutkem oka a vidД›l, jak se Chris spokojenД› ЕЎklebГ­.

Otec si je podezЕ™Г­vavД› prohlГ­Еѕel. „NД›jak se mi to nechce vД›Е™it. Co se dД›je?“

BodavГЅ pocit zesГ­lil, Oliverovi projГ­ЕѕdД›la bokem nepЕ™Г­jemnГЎ bolest. VД›dД›l, co musГ­ udД›lat. NemД›l na vybranou.

„Jen jsem Е™Г­kal,“ pronesl s nГЎmahou, „Еѕe dnes nД›jak nemГЎm hlad.“

Otec se na nД›j podezЕ™Г­vavД› podГ­val. „Mamka se kvЕЇli tobД› dЕ™e u plotny a ty teДЏ Е™ekneЕЎ, Еѕe nemГЎЕЎ hlad?“

Matka po nД›m stЕ™elila ublГ­ЕѕenГЅm pohledem. „Co se dД›je? NechceЕЎ jГ­st maso? Nebo ti vadГ­ brambory?“

Oliver cГ­til, jak Chrisovo sevЕ™enГ­ jeЕЎtД› zesГ­lilo. ProjГ­ЕѕdД›la jГ­m ДЌГ­m dГЎl silnД›jЕЎГ­ bodavГЎ bolest.

„PromiЕ€, mami,“ pronesl a do oДЌГ­ se mu pЕ™itom draly slzy. „VГЎЕѕГ­m si tvojГ­ prГЎce, ale opravdu nemГЎm hlad.“

„Co s nГ­m mГЎm dД›lat?“ zvolala matka. „NejdЕ™Г­v ten pokoj, teДЏ tohle! JГЎ uЕѕ to vГЎЕѕnД› nevydrЕѕГ­m.“

„Vezmu si jeho porci,“ pЕ™ihlГЎsil se rychle Chris. A pak dodal sladkГЅm hlasem: „Nechci, aby tvГЎ prГЎce pЕ™iЕЎla nazmar, mami.“

Matka i otec se podГ­vali na Chrise. Nebyl nijak hubenГЅ a stГЎle pЕ™ibГ­ral, jim to ale asi nedД›lalo starosti. BuДЏ to, nebo nechtД›li Е™eЕЎit, Еѕe se z jejich syna stГЎvГЎ tyran.

„DobЕ™e,“ povzdechla si matka. „Ale koukej se srovnat, Olivere. VГЎЕѕnД› mД› nebavГ­ se kaЕѕdГЅ veДЌer dohadovat.“

Oliver cГ­til, jak Chrisovo sevЕ™enГ­ povoluje. Promnul si bolavГЅ bok.

„JasnД›, mami,“ pronesl smutnД›. „OmlouvГЎm se.“

Oliver se odvrГЎtil od cinkГЎnГ­ nГЎdobГ­ a pЕ™Г­borЕЇ. ZamГ­Е™il k vГЅklenku a kruДЌelo mu pЕ™itom v bЕ™iЕЎe. Aby si pЕ™estal vЕЎГ­mat zvukЕЇ a vЕЇnГ­, kterГ© jen zvyЕЎovaly jeho hlad, rozhodl se otevЕ™Г­t kufr a vyndat z nД›j jedinГЅ svЕЇj majetek. Knihu o vynГЎlezcГ­ch. PЕ™ed mnoha lety mu ji vД›noval jeden laskavГЅ knihovnГ­k, kterГЅ si vЕЎiml, Еѕe se Oliver stГЎle vracГ­, aby si v nГ­ ДЌetl. Kniha teДЏ mД›la oslГ­ uЕЎi a byla oЕЎoupanГЎ od toho, jak v nГ­ Oliver uЕѕ milionkrГЎt listoval. NezГЎleЕѕelo ale na tom, jak ДЌasto si ji ДЌetl, nikdy ho nepЕ™estala bavit. VynГЎlezci a vynГЎlezy ho fascinovaly. PopravdД›, jednГ­m z dЕЇvodЕЇ, proДЌ Oliverovi nevadilo, Еѕe se pЕ™estД›hovali prГЎvД› sem, bylo, Еѕe nД›kde nedaleko odsud stГЎla tovГЎrna, o kterГ© si pЕ™eДЌetl, Еѕe v nГ­ pracoval vynГЎlezce Armando Illstrom. A Еѕe tam vytvoЕ™il nД›kterГЎ svГЎ nejlepЕЎГ­ dГ­la. Oliverovi nijak nevadilo, Еѕe byl Armando Illstrom zaЕ™azenГЅ v sekci BlГЎznivГ­ vynГЎlezci, ani Еѕe vД›tЕЎina jeho vГЅtvorЕЇ nikdy nefungovala. I pЕ™esto mu totiЕѕ Armando pЕ™ipadal velice inspirativnГ­. HlavnД› se mu lГ­bila jedna z jeho pastГ­, kterГЎ mД›la odhГЎnД›t mГЅvaly. Oliver se pokusil vytvoЕ™it jejГ­ napodobeninu, kterou by odhГЎnД›l Chrise.

V tu chvГ­li ho z rozjГ­mГЎnГ­ vytrhlo zaskЕ™Г­pГЎnГ­ noЕѕe o talГ­Е™. VzhlГ©dl a vidД›l rodinu sedГ­cГ­ kolem stolu. VЕЎichni byli zabranГ­ do veДЌeЕ™e. Chris hltal Oliverovu porci.

Oliver se zamračil. Připadalo mu to nespravedlivé. Vyjmul z kufru jednotlivé vynálezy a rozložil je na zemi před sebou. Past byla dokončená jen z poloviny. Byl to v podstatě prak, který se aktivoval, když někdo šlápl na určené místo. Metal oběti do obličeje žaludy. Vzhledem k tomu, že Armandova verze byla určená k plašení mývalů, musel ji Oliver zvětšit, aby odpovídala rozměrům jeho bratra. Žaludy nahradil jedinou věcí, kterou měl právě k dispozici – tedy malou plastikovou soškou vojáka. Podařilo se mu zkonstruovat větší část spouštěcího mechanismu, stejně jako nášlapnou plochu. Kdykoli ji ale vyzkoušel, past nikdy nespustila. Voják jen čekal s namířenou puškou a nic se nedělo.

KdyЕѕ se teДЏ rodina vД›novala veДЌeЕ™i, pustil se Oliver do prГЎce. RozloЕѕil pЕ™ed sebou vЕЎechny dГ­ly pasti, nalГ­ДЌil ji, ale nemohl pЕ™ijГ­t na to, proДЌ nefunguje. MoЕѕnГЎ prГЎvД› proto povaЕѕovali Armanda Illstroma za blГЎznivГ©ho. ЕЅГЎdnГЅ z jeho vynГЎlezЕЇ nefungoval zrovna dobЕ™e. Pokud vЕЇbec.

V tu chvГ­li uslyЕЎel Oliver od stolu hГЎdku. ZavЕ™el oДЌi a snaЕѕil se ji ignorovat. Dovolil myЕЎlenkГЎm, aby ho vzaly na jeho snovГ© mГ­sto. Zase byl v tovГЎrnД›. TentokrГЎt tam s sebou mД›l i svoji past. AЕѕ na to, Еѕe tady ta past fungovala. Metala Еѕaludy vЕЎude kolem. Oliver ale netuЕЎil, v ДЌem je rozdГ­l. ProДЌ tahle dД›lГЎ to, co mГЎ, a ta doma ne.

„Magie,“ ozvalo se za nГ­m.

Oliver sebou trhnul. V jeho snovГ©m svД›tД› nikdy nebyli ЕѕГЎdnГ­ dalЕЎГ­ lidГ©!

KdyЕѕ se ale ohlГ©dl, nikdo za nГ­m nebyl. RozhlГ­Еѕel se na vЕЎechny strany a pГЎtral po tom, kdo promluvil, ale nikoho nevidД›l.

OtevЕ™el oДЌi a vrГЎtil se do skuteДЌnГ©ho svД›ta, do tmavГ©ho kouta zaЕЎlГ© mГ­stnosti. Do kouta, kterГЅ teДЏ byl jeho domovem. ProДЌ si zatracenД› jeho pЕ™edstavivost vybrala jako Е™eЕЎenГ­ problГ©mu zrovna magii? Magie nebyla jeho oborem. Kdyby ano, obstaral by si knihu s rЕЇznГЅmi triky, a ne knihu o vynГЎlezcГ­ch. LГ­bily se mu vynГЎlezy, spolehlivГ© pЕ™Г­stroje, pЕ™edmД›ty s praktickГЅm vyuЕѕitГ­m. MД›l rГЎd vД›du a fyziku, ne neurДЌitГ© a mystickГ© zГЎleЕѕitosti.

NГЎhle ho pЕ™es nos praЕЎtila vЕЇnД›, kterГЎ k nД›mu zavanula z kuchynД›. Oliver si nemohl pomoct, podГ­val se ze svГ©ho mГ­sta na podlaze smД›rem k jГ­delnГ­mu koutu. Jeho oДЌi se stЕ™etly s ChrisovГЅma. Ten sedД›l u stolu, nacpal si do pusy ohromnГЅ kus brambory a ЕЎiroce se usmГ­val, zatГ­mco mu po bradД› stГ©kal omastek.

Oliver z nД›j nemohl spustit zrak. ZmocЕ€oval se ho vztek. To mД›la bГЅt jeho brambora! Zmocnilo se ho nutkГЎnГ­ vstГЎt a smГ©st vЕЎechno ze stolu, shodit to na podlahu. ГљplnД› to vidД›l. Bylo by to pro nД›j ohromnГ© zadostiuДЌinД›nГ­!

OliverЕЇv pocit vzteku nГЎhle nahradilo nД›co ГєplnД› jinГ©ho. NД›co, co nikdy dЕ™Г­v necГ­til. S podivnГЅm zasviЕЎtД›nГ­m se ho zmocnil podivnГЅ klid. Jako by jistД› vД›dД›l, Еѕe se nД›co stane. V tu chvГ­li se od stolu ozvalo hlasitГ© zapraЕЎtД›nГ­. Jedna jeho noha se zlomila prГЎvД› uprostЕ™ed. StЕЇl se naklonil ke stranД›. VЕЎechny talГ­Е™e po nД›m zaДЌaly sklouzГЎvat a jeden po druhГ©m padaly na podlahu. Byl to straЕЎlivГЅ zvuk.

Matka i otec vykЕ™ikli, oba pЕ™ekvapil nГЎhlГЅ vГЅvoj udГЎlostГ­. VyskoДЌili ze ЕѕidlГ­ a hrГЎЕЎek s bramborami lГ©taly vЕЎude kolem.

Oliver se prudce postavil. Byl v ЕЎoku. MЕЇЕѕe za to on? ZpЕЇsobil to myЕЎlenkou? To urДЌitД› ne!

Matka spД›chala do kuchynД› pro utД›rky, kterГЅmi by mohla uklidit tu spouЕЎЕҐ, otec zatГ­m poklekl a prohlГ­Еѕel si stЕЇl.

„Levnej ЕЎmejd,“ zavrДЌel. „Ta noha se zlomila pЕ™Г­mo uprostЕ™ed!“

Chris nespouЕЎtД›l Olivera z oДЌГ­. AЕҐ uЕѕ Oliver tu nohu nД›jakГЅm zpЕЇsobem zlomil nebo ne, Chris to oДЌividnД› kladl za vinu jemu.

S pohledem upЕ™enГЅm na Olivera Chris pomalu vstal ze Еѕidle. Z klГ­na se mu skutГЎlely brambory a hrГЎЕЎek. V obliДЌeji byl stГЎle brunГЎtnД›jЕЎГ­. SevЕ™el ruce v pД›st. A pak vystartoval jako raketa, hnal se pЕ™Г­mo k Oliverovi.

Oliver vyjekl a obrГЎtil se k pasti. Rychle ji sestavoval.

ProsГ­m, funguj! ProsГ­m, funguj! pЕ™ehrГЎval si v hlavД› znovu a znovu.

VЕЎechno to probГ­halo jakoby zpomalenД›. Chris se tyДЌil pЕ™Г­mo nad Oliverem. Oliver dupnul nohou na spouЕЎtД›cГ­ pГЎku. V duchu si stГЎle opakoval pЕ™ГЎnГ­, aby past fungovala. PЕ™edstavoval si, jak letГ­ vojГЎk vzduchem, stejnД› jako si pЕ™edtГ­m pЕ™edstavoval padajГ­cГ­ talГ­Е™e. A pak se dal mechanismus pasti do pohybu. VojГЎk proletД›l vzduchem, opsal oblouk a zasГЎhl svojГ­ ЕЎpiДЌatou plastikovou puЕЎkou Chrise pЕ™Г­mo mezi oДЌi!

ДЊas se vrГЎtil ke svГ©mu normГЎlnГ­mu tempu. Oliver zalapal po dechu, nemohl uvД›Е™it tomu, Еѕe past fungovala.

Chris ohromeně stál. Voják spadl na podlahu. Na Chrisově čele byla malá červená tečka – stopa po plastikové zbrani.

„Ty malej zmetku!“ zajeДЌel Chris a s nevД›Е™Г­cГ­m vГЅrazem si mnul ДЌelo. „Za tohle tД› dostanu!“

VЕЇbec poprvГ© ale zavГЎhal. ZdГЎlo se, jako by se k Oliverovi bГЎl pЕ™iblГ­Еѕit. Jako by se bГЎl plivnout mu do ucha nebo ho praЕЎtit. MГ­sto toho ucouvnul, jako by ho nД›co vydД›silo. Pak vybД›hl po schodech a vzГЎpД›tГ­ bylo slyЕЎet zvuk dveЕ™Г­, kterГ© za sebou zabouchl.

Oliver Гєdivem otevЕ™el pusu. Nemohl uvД›Е™it tomu, Еѕe to opravdu zabralo! Nejen, Еѕe jeho vynГЎlez v poslednГ­ chvГ­li zafungoval, ale nejspГ­ЕЎ dokГЎzal silou myЕЎlenky shodit Chrisovo jГ­dlo na podlahu!

PodГ­val se na svГ© ruce. MД›l snad nД›jakou podivnou moc? Opravdu existovalo nД›co jako magie? Jen kvЕЇli tomu, co se stalo, na ni nemohl zaДЌГ­t vД›Е™it. Ale hluboko uvnitЕ™ vД›dД›l, Еѕe je jinГЅ. ЕЅe skuteДЌnД› mГЎ moc, kterou jinГ­ nevlГЎdnou.

NedokГЎzal se teДЏ na nic soustЕ™edit, takЕѕe se vrГЎtil ke svГ© knize. UЕѕ po miliontГ© si ДЌetl o Armandu Illstromovi. DГ­ky jeho vynГЎlezu se teДЏ zbavil Chrise. VЕЇbec poprvГ© v ЕѕivotД›. Oliver teДЏ vГ­c, neЕѕ kdy dЕ™Г­v touЕѕil se s Armandem Illstromem setkat. Ta tovГЎrna opravdu nebyla daleko od jeho novГ© ЕЎkoly. MoЕѕnГЎ, Еѕe by se tam zГ­tra mohl zastavit cestou domЕЇ.

Armando teДЏ uЕѕ ale urДЌitД› bude velice starГЅ. Tedy za pЕ™edpokladu, Еѕe jeЕЎtД› nezemЕ™el. PЕ™i tГ© myЕЎlence se Oliverovi sevЕ™el Еѕaludek. Mrzelo by ho, kdyby jeho hrdina zemЕ™el, aniЕѕ by mД›l moЕѕnost se s nГ­m setkat a podД›kovat mu za jeho past!

Znovu si pЕ™eДЌetl pasГЎЕѕ o Armandovi a jeho Е™adД› nefunkДЌnГ­ch vynГЎlezЕЇ. UvГЎdД›lo se v nГ­ – ponД›kud ironickГЅm tГіnem, jak si Oliver povЕЎiml – Еѕe byl Armando Illstrom velice blГ­zko vynГЎlezu stroje ДЌasu. Pak ale vypukla druhГЎ svД›tovГЎ vГЎlka. Jeho tovГЎrna byla uzavЕ™ena. KdyЕѕ ale vГЎlka skonДЌila, Armando se o dokonДЌenГ­ stroje ДЌasu nepokouЕЎel a vЕЎichni se mu vysmГ­vali, Еѕe s nГ­m vЕЇbec kdy zaДЌal. NazГЅvali ho „malГЅm Edisonem.“ Olivera by zajГ­malo, proДЌ s tГ­m Armando pЕ™estal. UrДЌitД› ne proto, Еѕe se mu nД›kdo posmГ­val.

Musel tomu pЕ™ijГ­t na kloub. Rozhodl se, Еѕe zГ­tra do tГ© tovГЎrny zajde. A pokud je Armando Illstrom stГЎle naЕѕivu, zeptГЎ se ho, co se stalo s jeho strojem ДЌasu.

Zpoza rohu se vynoЕ™ili rodiДЌe, celГ­ ЕЎpinavГ­ od jГ­dla.

„Jdeme spГЎt,“ oznГЎmila matka.

„A co moje pЕ™ikrГЅvky a dalЕЎГ­ vД›ci?“ zeptal se Oliver a sjel pohledem k holГ©mu vГЅklenku.

Otec si povzdechl. „PЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe chceЕЎ, abych je pЕ™inesl z auta, Еѕe?“

„To by bylo fajn,“ odpovД›dД›l Oliver. „ChtД›l bych se poЕ™ГЎdnД› vyspat, kdyЕѕ jdu zГ­tra do ЕЎkoly.“

StejnД› jako narЕЇstala bouЕ™e venku, zvД›tЕЎil se i jeho pocit hrЕЇzy, kterГЅ cГ­til pЕ™i pomyЕЎlenГ­ na zГ­tЕ™ek. UЕѕ teДЏ vД›dД›l, Еѕe to bude jeden z nejhorЕЎГ­ch dnЕЇ jeho Еѕivota. KdyЕѕ uЕѕ nic jinГ©ho, alespoЕ€ se chtД›l vyspat, neЕѕ mu bude muset ДЌelit. V novГЅch ЕЎkolГЎch uЕѕ zaЕѕil tolik pЕ™Г­ЕЎernГЅch prvnГ­ch dnЕЇ a zГ­tЕ™ek bude dalЕЎГ­m v Е™adД›.

Otec vГЎhavД› otevЕ™el dveЕ™e. DovnitЕ™ se vehnal zГЎvan vД›tru. Otec vyЕЎel ven a bД›hem nД›kolika okamЕѕikЕЇ se vrГЎtil i s OliverovГЅm polЕЎtГЎЕ™em a pЕ™ikrГЅvkou.

„Brzy ti seЕѕeneme postel,“ Е™ekl a podal obД› vД›ci Oliverovi. Po celГ©m dni v autД› byly studenГ©.

„DД›kuju,“ odpovД›dД›l Oliver a byl vdД›ДЌnГЅ alespoЕ€ za tohle.

RodiДЌe odeЕЎli, zhasnuli svД›tla a nechali Olivera v temnotД›. JedinГ© svД›tlo v mГ­stnosti teДЏ pochГЎzelo z pouliДЌnГ­ lampy venku.

Znovu se ozvalo zahuДЌenГ­ vД›tru a okennГ­ tabulky se zachvД›ly. Oliver cГ­til, Еѕe bouЕ™e bude opravdu velkГЎ. Ve vzduchu se vznГЎЕЎelo nД›co zvlГЎЕЎtnГ­ho. V rГЎdiu slyЕЎel, Еѕe by mД›lo jГ­t o bouЕ™i stoletГ­. Nemohl si pomoct, tД›ЕЎil se na ni. VД›tЕЎina dД›tГ­ by se bouЕ™e bГЎla, ale Oliver se bГЎl jen svГ©ho prvnГ­ho dne ve ЕЎkole.

PЕ™eЕЎel k oknu a opЕ™el se lokty o Е™Г­msu tak jako pЕ™edtГ­m. Nebe bylo tГ©mД›Е™ ГєplnД› ДЌernГ©. Oliver sledoval tenkГЅ strom, jak se ve vД›tru naklГЎnГ­. ZajГ­malo by ho, jestli se zlomГ­ nebo ne. dokГЎzal by si pЕ™edstavit, jak tenkГЅ kmen praskГЎ a strom letГ­ vzduchem, jak ho prudkГЅ vГ­tr nese nД›kam pryДЌ.

A pak si jich vЕЎiml. PЕ™esnД› ve chvГ­li, kdy se mГЎlem zasnil si vЕЎiml dvou postav stojГ­cГ­ch prГЎvД› u toho stromu. ЕЅena a muЕѕ, kteЕ™Г­ vypadali tГ©mД›Е™ jako on. V podstatД› by to mohli bГЅt jeho rodiДЌe. MД›li milГ© tvГЎЕ™e, drЕѕeli se za ruce a usmГ­vali se na nД›j.

Oliver odskoДЌil od okna. VydД›silo ho, Еѕe si vЕЇbec poprvГ© v ЕѕivotД› uvД›domil, Еѕe nemГЎ rysy ani jednoho ze svГЅch rodiДЌЕЇ. Oba mД›li tmavГ© vlasy a modrГ© oДЌi, stejnД› tak i Chris. Oliver mД›l ale vzГЎcnД›jЕЎГ­ kombinaci blond vlasЕЇ a hnД›dГЅch oДЌГ­.

Oliver se nГЎhle zamyslel, jestli jsou jeho rodiДЌe opravdu jeho rodiДЌi. MoЕѕnГЎ, Еѕe prГЎvД› proto ho vlastnД› nemД›li rГЎdi? Znovu se podГ­val z okna, ale obД› postavy byly pryДЌ. ZahrГЎvala si s nГ­m jeho pЕ™edstavivost? ObД› postavy ale pЕЇsobily tak skuteДЌnД›. A tak povД›domД›.

ZboЕѕnГ© pЕ™ГЎnГ­, uzavЕ™el celou situaci Oliver.

Posadil se zpátky ke chladné zdi a schoulil se do výklenku, který měl sloužit jako jeho nový pokoj. Přitáhl si kolena k hrudi, přetáhl přes sebe přikrývku a náhle si uvědomil – věděl to s naprostou jistotou – že se všechno změní.




KAPITOLA DRUHГЃ


Oliver se vzbudil s pocitem úzkosti. Celé tělo ho bolelo ze spaní na tvrdé podlaze. Přikrývky nezabránily chladu, aby se mu zakousl až do kostí. Olivera vlastně překvapilo, že vůbec usnul – vzhledem k hrůze, kterou cítil při pomyšlení na první den ve škole.

V domě bylo naprosté ticho. Všichni ostatní ještě spali. Oliver si uvědomil, že se opravdu probudil dřív, než potřeboval – oknem do místnosti pronikalo matné světlo východu slunce.

PЕ™inutil se vstГЎt a vykoukl z okna. VГ­tr v noci napГЎchal spoustu ЕЎkod. Strhal ploty a schrГЎnky na dopisy, po chodnГ­cГ­ch rozhГЎzel odpadky. Oliver se zadГ­val na hubenГЅ, pokroucenГЅ strom, pod kterГЅm vДЌera veДЌer vidД›l pЕ™ГЎtelskou dvojici. Tu, kterГЎ vypadala jako on sГЎm a pЕ™imД›la ho se zamyslet, jestli je vЕЇbec pЕ™Г­buznГЅ BlueЕЇ. ZavrtД›l hlavou. Opravdu to bylo jen zboЕѕnГ© pЕ™ГЎnГ­. Kdokoli, kdo by mД›l za bratra Chrise Bluea, by zpochybЕ€oval pЕ™Г­buzenskГЅ svazek s nГ­m!

Věděl, že má chvíli času, než se probudí zbytek rodiny, a tak se odvrátil od okna a zamířil ke kufru. Otevřel ho a zadíval se na všechna kolečka, dráty, páky a tlačítka, která nashromáždil pro své vynálezy. Usmál se, když jeho pohled padl na past, kterou včera použil na Chrise. Ta ale byla jen jedním z Oliverových mnoha výtvorů a ani zdaleka nebyla tím nejdůležitějším. Nejvýznamnějším Oliverovým vynálezem bylo něco trochu složitějšího a mnohem důležitějšího – Oliver pracoval na něčem, co by ho mohlo zneviditelnit.

Teoreticky to bylo možné. Přečetl si o tom úplně vše. V podstatě byly pro zneviditelnění objektu důležité pouhé dvě věci. Tou první bylo ohnutí světla kolem objektu, tak, že by nevrhal stín – podobně, jako se láme světlo v plaveckém bazénu a plavci tak vypadají podivně zploštělí. Druhou nutnou věcí byla eliminace obrazu objektu.

Teoreticky to znД›lo velice snadno, Oliver ale vД›dД›l, Еѕe existuje dЕЇvod, proДЌ se jeЕЎtД› nikdo nezneviditelnil. Jemu ale nic nemohlo zabrГЎnit v pokusech. PotЕ™eboval to dokГЎzat, aby mД›l moЕѕnost uniknout ze svГ©ho mizernГ©ho Еѕivota. A nezГЎleЕѕelo na tom, jak dlouho to bude trvat.

SГЎhl do kufru a vyjmul z nД›j kusy lГЎtek, kterГ© nasbГ­ral, kdyЕѕ pГЎtral po nД›ДЌem s negativnГ­mi refrakДЌnГ­mi vlastnostmi. NaneЕЎtД›stГ­ se mu zatГ­m nepodaЕ™ilo najГ­t vhodnou lГЎtku. Pak vyjmul vЕЎechny cГ­vky z tenkГ©ho drГЎtu, kterГ© potЕ™eboval k tomu, aby elektromagnetickГЅm vlnД›nГ­m ohnul svД›telnГ© paprsky. NaneЕЎtД›stГ­ nebyla ЕѕГЎdnГЎ z nich dostateДЌnД› tenkГЎ. Aby fungovaly, musely by bГЅt tenДЌГ­ neЕѕ ДЌtyЕ™icet nanometrЕЇ, coЕѕ bylo pro lidskou mysl nД›co nepЕ™edstavitelnГ©ho. Oliver ale vД›dД›l, Еѕe nД›kdy, nД›kdo, nД›kde vyrobГ­ stroj, kterГЅ dokГЎЕѕe navinout dostateДЌnД› tenkГ© cГ­vky. A stroj, kterГЅ dokГЎЕѕe utkat dostateДЌnД› refrakДЌnГ­ lГЎtku.

V tu chvГ­li zaslechl Oliver, Еѕe rodiДЌЕЇm zvonГ­ budГ­k. Rychle vЕЎechno sbalil, protoЕѕe dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe rodiДЌe teДЏ pЕЇjdou vzbudit Chrise a kdyby se Chris, byЕҐ jen doslechl o tom, co Oliver chystГЎ, vЕЎechno by zniДЌil.

Oliverovi zakruДЌelo v bЕ™iЕЎe. UvД›domil si, Еѕe pЕ™ichГЎzГ­ dalЕЎГ­ den, kdy ho bude Chris tГЅrat a ЕЎikanovat. RadД›ji by se mД›l najГ­st, neЕѕ se objevГ­.

ProЕЎel kolem rozbitГ©ho stolu a zamГ­Е™il do kuchynД›. VД›tЕЎina skЕ™Г­nД›k byla prГЎzdnГЎ. Jeho rodina zatГ­m nemД›la moЕѕnost zajГ­t na nГЎkup. Oliver ale naЕЎel krabici cereГЎliГ­, kterou s sebou vzali pЕ™i stД›hovГЎnГ­. V lednici bylo mlГ©ko, takЕѕe ho rychle nalil do misky a pЕ™ipravil si tak rychlou snГ­dani. PrГЎvД› vДЌas, protoЕѕe o chvГ­li pozdД›ji veЕЎli do kuchynД› jeho rodiДЌe.

„KГЎvu?“ zeptala se matka otce rozespale. JeЕЎtД› si ani nerozДЌesala vlasy.

Otec souhlasnД› zahuДЌel. PodГ­val se na rozbitГЅ stЕЇl a hlasitД› vzdychl. VytГЎhl ze skЕ™Г­Е€ky lepicГ­ pГЎsku a pЕ™i opravД› nohy stolu sebou nД›kolikrГЎt ЕЎkubl bolestГ­.

„To ta postel,“ mumlal pЕ™itom. „Je rozviklanГЎ. A matrace proleЕѕelГЎ.“ Zamnul si zГЎda, jako by chtД›l podtrhnout svГЎ slova.

Oliver ucГ­til pЕ™Г­val zlosti. Jeho otec alespoЕ€ spal v posteli! On spal na pЕ™ikrГЅvkГЎch ve vГЅklenku! TakovГЎ nespravedlnost.

„NevГ­m, jak pЕ™eЕѕiju celГЅ den v callcentru,“ dodala Oliverova matka a postavila kГЎvu na nouzovД› opravenГЅ stЕЇl.

„Ty mГЎЕЎ novou prГЎci, mami?“ zeptal se Oliver.

Vzhledem k neustГЎlГ©mu stД›hovГЎnГ­ bylo pro jeho rodiДЌe v podstatД› nemoЕѕnГ© mГ­t prГЎci na plnГЅ Гєvazek. A kdyЕѕ byli rodiДЌe nezamД›stnanГ­, bylo vЕЎechno jeЕЎtД› tД›ЕѕЕЎГ­. Pokud si ale matka naЕЎla prГЎci, pЕ™ineslo by mu to lepЕЎГ­ jГ­dlo, hezДЌГ­ obleДЌenГ­ a kapesnГ© na nГЎkup dalЕЎГ­ch drobnostГ­ na vynГЎlezy.

„Ano,“ usmГЎla se unavenД› matka. „JГЎ i taЕҐka. MГЎme ale dlouhГ© smД›ny. Dnes mГЎme zГЎcvik a potom budeme hned pracovat. TakЕѕe tu nebudeme, aЕѕ se vrГЎtГ­ЕЎ ze ЕЎkoly. Chris na tebe ale dohlГ©dne, takЕѕe se nemГЎЕЎ ДЌeho bГЎt.“

Oliverovi se sevЕ™el Еѕaludek. Byl by radД›ji, kdyby se o nД›j staral kdokoli jinГЅ, hlavnД› ne Chris. VlastnД› se o sebe dokГЎzal postarat i sГЎm.

Jako by ho pЕ™itГЎhlo vyslovenГ­ jeho jmГ©na, byl Chris nГЎhle v kuchyni. Byl to jedinГЅ ДЌlen rodiny, kterГЅ vypadal, Еѕe se dobЕ™e vyspal. ProtГЎhl se a teatrГЎlnД› zazГ­val, triДЌko mu pЕ™itom vyjelo vГЅЕЎ a odhalilo jeho kulatГ©, rЕЇЕѕovГ© bЕ™icho.

„DobrГ© rГЎno, drahГЎ rodino,“ pronesl se sarkastickГЅm ГєЕЎklebkem. Hodil ruku Oliverovi kolem ramen a stiskl ho v kravatД›, kterou dovednД› maskoval jako bratrskГ© objetГ­. „Jak je, prcku? TД›ЕЎГ­ЕЎ se do ЕЎkoly?“

Chris drЕѕel Olivera tak pevnД›, Еѕe tГ©mД›Е™ nemohl dГЅchat. RodiДЌe si ЕЎikany jako obvykle nevЕЎГ­mali.

„NemЕЇЕѕu… se… doДЌkat,“ vymГЎДЌkl ze sebe Oliver.

Chris Olivera pustil a posadil se proti otci.

Matka pЕ™inesla talГ­Е™ s toasty namazanГЅmi mГЎslem. PoloЕѕila ho doprostЕ™ed stolu. Jeden si vzal otec, pak se k talГ­Е™i naklonil Chris a sebral vЕЎechny zbГЅvajГ­cГ­ kusy. Na Olivera uЕѕ nic nezbylo.

„HEJ!“ vykЕ™ikl Oliver. „VidД›li jste to?“

Matka se podГ­vala na prГЎzdnГЅ talГ­Е™ a vyrazila ze sebe jeden ze svГЅch vyДЌerpanГЅch povzdechЕЇ. PodГ­vala se na otce, jako kdyby ДЌekala, Еѕe snad nД›co Е™ekne. Ten ale jen pokrДЌil rameny.

Oliver sevЕ™el ruce v pД›st. Tohle bylo neskuteДЌnД› nespravedlivГ©. Kdyby se nepЕ™ipravil, pЕ™iЕЎel by kvЕЇli Chrisovi o dalЕЎГ­ jГ­dlo. RozДЌГ­lilo ho, Еѕe se ho ani jeden z rodiДЌЕЇ nikdy nezastal. V podstatД› si nevЕЎГ­mali toho, co Chris neustГЎle dД›lГЎ.

„PЕЇjdete do ЕЎkoly spolu?“ zeptala se matka, oДЌividnД› se snaЕѕila zmД›nit tГ©ma.

„To nejde,“ pronesl Chris s plnou pusou. Na rtech se mu lesklo mГЎslo. „Kdyby mД› vidД›li se ЕЎprtem, nikdy si nenajdu kamarГЎdy.“

Otec pozvedl oboДЌГ­. Na okamЕѕik se zdГЎlo, Еѕe Chrisovi nД›co Е™ekne. ЕЅe mu vynadГЎ za to, jak se Oliverovi posmГ­vГЎ. Nakonec se ale rozhodl nic neЕ™Г­ct, protoЕѕe si jen povzdechl a vrГЎtil se pohledem ke stolu.

Oliver zaskЕ™Г­pal zuby a snaЕѕil se drЕѕet svЕЇj narЕЇstajГ­cГ­ vztek na uzdД›.

„JedinД› dobЕ™e,“ zasyДЌel a upГ­ral pohled na Chrise. „Budu rГЎd, kdyЕѕ budeЕЎ nejmГ­Е€ sto stop daleko.“

Chris se ЕЎtД›kavД› uchechtl.

„Chlapci…“ varovala je matka mД›kkГЅm hlasem.

Chris zahrozil Oliverovi pД›stГ­. Zcela jasnД› mu dal najevo, Еѕe tГ­mhle to nekonДЌГ­.

Po snГ­dani se celГЎ rodina rychle pЕ™evlГ©kla a vyrazila z domu. KaЕѕdГЅ ЕЎel vstЕ™Г­c svГ©mu dni.

Oliver sledoval, jak rodiДЌe nastupujГ­ do otluДЌenГ©ho auta a jedou pryДЌ. Chris zaboЕ™il ruce do kapes a odeЕЎel. NeЕ™ekl mu ani slovo, jen se mraДЌil. Oliver vД›dД›l, jak dЕЇleЕѕitГ© je pro Chrise zГ­skat povД›st nД›koho, s kГЅm je lepЕЎГ­ si nic nezaДЌГ­nat. Byla to jeho zbroj, zpЕЇsob, jak se vyrovnГЎval s novou ЕЎkolou po ЕЎesti tГЅdnech novГ©ho ЕЎkolnГ­ho roku. Oliver byl bohuЕѕel pro nД›j pЕ™Г­liЕЎ hubenГЅ a pЕ™Г­liЕЎ malГЅ na to, aby se byЕҐ jen pokouЕЎel ho napodobit. Jeho vzhled vlastnД› pЕ™ispГ­val k tomu, jak se na nД›j vЕЎichni dГ­vali.

Chris rГЎzoval pryДЌ, aЕѕ nakonec zmizel Oliverovi z dohledu. Nechal ho tak v neznГЎmГЅch ulicГ­ch ГєplnД› samotnГ©ho. Pro Olivera to nebyla zrovna pЕ™Г­jemnГЎ prochГЎzka. Nebylo to nijak pЕ™Г­jemnГ© sousedstvГ­, za ploty ЕЎtД›kala spousta vzteklГЅch psЕЇ, po rozbitГЅch ulicГ­ch se hnalo mnoЕѕstvГ­ starГЅch aut a nikdo si nevЕЎГ­mal pЕ™echГЎzejГ­cГ­ch dД›tГ­.

KdyЕѕ se pЕ™ed nГ­m objevila Campbellova juniorskГЎ stЕ™ednГ­ ЕЎkola, pЕ™ebД›hl Oliverovi mrГЎz po zГЎdech. Bylo to oЕЎklivГ© mГ­sto ze ЕЎedГЅch cihel, celГ© hranatГ© a s poДЌasГ­m otluДЌenou fasГЎdou. Nikde ЕѕГЎdnГ© travnatГ© prostranstvГ­, kde by se dalo posedД›t, jen velkГ© asfaltovГ© hЕ™iЕЎtД› s rozbitГЅmi basketbalovГЅmi koЕЎi na obou koncГ­ch. DД›ti se nahГЎnД›ly kolem a bojovaly o mГ­ДЌ. A ten hluk! Byl ohluЕЎujГ­cГ­. DД›ti se dohadovaly, zpГ­valy, hГЎdaly se a pomlouvaly.

Oliver by se nejradД›ji otoДЌil a utekl zpГЎtky tam, odkud pЕ™iЕЎel. PЕ™inutil se ale potlaДЌit strach a se sklonД›nou hlavou a rukama v kapsГЎch ЕЎel dГЎl. ProЕЎel kolem hЕ™iЕЎtД› smД›rem k velkГЅm prosklenГЅm dveЕ™Г­m.

Chodby Campbellovy juniorskГ© stЕ™ednГ­ byly tmavГ©. PГЎchly dezinfekcГ­, a to i pЕ™es to, Еѕe vypadaly, jako by tam celГЎ desetiletГ­ nikdo neuklГ­zel. Oliver si vЕЎiml ЕЎipky k recepci, a tak zamГ­Е™il smД›rem, kterГЅm ukazovala. VД›dД›l, Еѕe by se mД›l nД›komu ohlГЎsit. KdyЕѕ dorazil na mГ­sto narazil na znudД›nou a nepЕ™Г­jemnД› se tvГЎЕ™Г­cГ­ Еѕenu, kterГЎ buЕЎila do klГЎvesnice prsty s dlouhГЅmi, rudД› nalakovanГЅmi nehty.

„PromiЕ€te…“ ozval se Oliver.

ЕЅena neodpovД›dД›la. Oliver si odkaЕЎlal a zkusil to znovu, hlasitД›ji.

„PromiЕ€te. Jsem tu novГЅ. Dnes nastupuji.“

ЕЅena koneДЌnД› odtrhla oДЌi od poДЌГ­taДЌe a zadГ­vala se na Olivera. „NovГЅ student?“ zeptala se a zatvГЎЕ™ila se podezЕ™Г­vavД›. „Je pЕ™eci Е™Г­jen.“

„JГЎ vГ­m,“ odpovД›dД›l Oliver. Tohle mu nikdo pЕ™ipomГ­nat nemusel. „PrГЎvД› jsme se pЕ™estД›hovali. Jmenuji se Oliver Blue.“

MlДЌky si ho dlouze prohlГ­Еѕela. Pak, aniЕѕ by cokoli Е™ekla, se obrГЎtila zpГЎtky k poДЌГ­taДЌi a znovu zaДЌala buЕЎit do klГЎvesnice. JejГ­ dlouhГ© nehty pЕ™itom nepЕ™Г­jemnД› klapaly.

„Blue?“ Е™ekla. „Blue. Blue. Blue. Aha, tady. Christopher John Blue. OsmГЎ tЕ™Г­da.“

„Ale ne, to je mЕЇj bratr,“ odpovД›dД›l Oliver. „JГЎ jsem Oliver. Oliver Blue.“

„ЕЅГЎdnГ©ho Olivera tu nemГЎm,“ prohlГЎsila.

„No… jsem tady,“ pronesl Oliver a chabД› se pousmГЎl. „MД›l bych na tom seznamu bГЅt. NД›kde.“

RecepДЌnГ­ se zatvГЎЕ™ila, jako by ji obtД›Еѕoval. OliverЕЇv prvnГ­ den ve ЕЎkole se nevyvГ­jel zrovna pЕ™Г­znivД›. ЕЅena znovu nД›co zadala do poДЌГ­taДЌe a dlouze si povzdechla.

„JasnД›. Tady. Oliver Blue. Е estГЎ tЕ™Г­da.“ ObrГЎtila se na otoДЌnГ© Еѕidli a prГЎskla sloЕѕkou s materiГЎly o stЕЇl. „Tady mГЎЕЎ rozvrh, mapu, uЕѕiteДЌnГ© kontakty a tak dГЎl. ProstД› vЕЎechno, co potЕ™ebujeЕЎ.“ LГ­nД› zaklepala jednГ­m z nalakovanГЅch nehtЕЇ. „PrvnГ­ hodinu mГЎЕЎ angliДЌtinu.“

„To je super,“ pronesl Oliver. Vzal si sloЕѕku a vrazil si ji do podpaЕѕГ­. „MluvГ­m plynule.“

ZakЕ™enil se, aby dal najevo, Еѕe to byl vtip. RecepДЌnГ­ pozvedla koutek Гєst, aby naznaДЌila, Еѕe ji to pobavilo. Oliver si uvД›domil, Еѕe si spolu nemajГ­ vГ­c co Е™Г­ct a takГ© to, Еѕe by recepДЌnГ­ asi chtД›la, aby uЕѕ vypadl. Vycouval z mГ­stnosti a soustЕ™edil se, aby sloЕѕku neupustil.

Jakmile byl na chodbД›, otevЕ™el ji a zaДЌal studovat mapu. Hledal v nГ­ uДЌebnu angliДЌtiny. Byla ve tЕ™etГ­m patЕ™e, takЕѕe zamГ­Е™il ke schodЕЇm.

PostrkujГ­cГ­ se dД›ti se tu strkaly snad jeЕЎtД› vГ­c. Oliver mД›l pocit, jako by se prodГ­ral moЕ™em tД›l. PЕ™Г­liv ho hnal vzhЕЇru po schodech, a i kdyby chtД›l jГ­t opaДЌnГЅm smД›rem, asi by to nedokГЎzal. Musel se protlaДЌit davem, aby se ve tЕ™etГ­m patЕ™e dostal z proudu pryДЌ.

Na chodbД› ve tЕ™etГ­m patЕ™e se zastavil a prudce oddechoval. NД›co takovГ©ho nebylo nic, co by si chtД›l zopakovat nД›kolikrГЎt dennД›!

S pouЕѕitГ­m mapy se Oliverovi podaЕ™ilo najГ­t uДЌebnu angliДЌtiny. Nakoukl dovnitЕ™ malГЅm ДЌtveratГЅm okГ©nkem ve dveЕ™Г­ch. TЕ™Г­da uЕѕ byla z poloviny plnГЎ studentЕЇ. Zmocnila se ho nervozita ze seznamovГЎnГ­ s novГЅmi lidmi. Z toho, Еѕe si ho budou prohlГ­Еѕet a posuzovat. Stiskl kliku a veЕЎel dovnitЕ™.

SamozЕ™ejmД›, Еѕe se bГЎl. ProЕЎel si tГ­m uЕѕ tolikrГЎt, Еѕe dobЕ™e vД›dД›l, jak si ho budou prohlГ­Еѕet. VЕЎichni budou zvД›davГ­ na toho novГ©ho. Oliver to zaЕѕil vГ­ckrГЎt, neЕѕ si pamatoval. SnaЕѕil se vyhГЅbat pohledЕЇm ostatnГ­ch.

„A ty jsi kdo?“ ozval se hrubГЅ hlas.

Oliver se prudce ohlédl a všiml si učitele – starého muže s neskutečně bílými vlasy, který si ho prohlížel zpoza stolu.

„Oliver. Oliver Blue. Jsem tu novГЅ.“

Učitel se zamračil. Tmavýma očima si Olivera podezřívavě přeměřil. Prohlížel si ho nepříjemně dlouho. Oliverovi to samozřejmě nijak nepomohlo, nervozita v něm nepřestávala narůstat. Teď si ho totiž prohlíželo ještě víc spolužáků a do třídy přicházeli stále další a další. Připadal si jako exponát v muzeu – nebo jako zvíře v cirkuse.

„NetuЕЎil jsem, Еѕe pЕ™ijde nД›kdo novГЅ,“ pronesl uДЌitel smГ­Е™enД›. „Bylo by hezkГ©, kdyby mi o tom Е™ekli.“ UnavenД› si povzdechl a pЕ™ipomnД›l tak Oliverovi jeho otce. „Tak se asi posaДЏ.“

Oliver spД›ЕЎnД› zamГ­Е™il k prГЎzdnГ©mu mГ­stu. CГ­til na sobД› pohledy ostatnГ­ch. SnaЕѕil se pokud moЕѕno zmenЕЎit. SamozЕ™ejmД› si ho ale vЕЎichni vЕЎГ­mali, jako by mД›l nД›jakou vyrГЎЕѕku nebo co. Konec koncЕЇ, byl tu novГЅ.

KdyЕѕ byla obsazena v podstatД› vЕЎechna mГ­sta, zaДЌal uДЌitel pЕ™ednГЎЕЎet.

„NavГЎЕѕeme na to, co jsme si Е™Г­kali poslednД›,“ pronesl. „O gramatice. MЕЇЕѕe prosГ­m Oskarovi nД›kdo vysvД›tlit, o ДЌem jsme se bavili?“

CelГЎ tЕ™Г­da se zaДЌala pochechtГЎvat.

Oliverovi se udД›lal knedlГ­k v krku. „Ehm, omlouvГЎm se, ale jmenuji se Oliver. S V, ne Oskar s K.“

UДЌitelЕЇv vГЅraz se prudce zmД›nil. Oliver okamЕѕitД› vД›dД›l, Еѕe to nenГ­ ДЌlovД›k, kterГЅ je rГЎd, kdyЕѕ ho nД›kdo opravuje.

„Kdybys Еѕil ЕЎest a ЕЎedesГЎt let se jmГ©nem jako je pan Portendorfer,“ pronesl uДЌitel a probodГЎval ho pohledem, „smГ­Е™il by ses s tГ­m, Еѕe lidГ© pletou tvГ© jmГ©no. Profendoffer. Portenworten a podobnД›. TakЕѕe bych ti doporuДЌoval, Oskare, aby ses tolik nezabГЅval sprГЎvnou vГЅslovnostГ­ svГ©ho jmГ©na!“

Oliver udivenД› pozvedl oboДЌГ­. UДЌitelova reakce ho ЕЎokovala. Zbytek tЕ™Г­dy na tom byl zЕ™ejmД› podobnД›, protoЕѕe se nikdo ani nezasmГЎl. Reakce pana Portendorfera byla naprosto nepЕ™imД›Е™enГЎ, to bylo jasnГ© ГєplnД› vЕЎem. TГ­m spГ­ЕЎ, Еѕe smД›Е™ovala na novД› pЕ™Г­chozГ­ho. Vzhledem k zapЕЎklГ© recepДЌnГ­ a vГЅbuЕЎnГ©mu uДЌiteli angliДЌtiny zaДЌal Oliver uvaЕѕovat, jestli je v tГ©hle ЕЎkole vЕЇbec nД›kdo pЕ™Г­jemnГЅ.

Pan Portendorfer zaДЌal drmolit nД›co o zГЎjmenech, Oliver sklouzl jeЕЎtД› nГ­Еѕ do lavice a cГ­til napД›tГ­ a smutek. Pan Portendorfer si ho uЕѕ naЕЎtД›stГ­ dГЎl nevЕЎГ­mal, kdyЕѕ ale zazvonil zvonek, Oliver mД›l stГЎle pocit nespravedlnosti.

Vyrazil ven do chodeb a pГЎtral po uДЌebnД› matematiky. KdyЕѕ ji naЕЎel, zamГ­Е™il pЕ™Г­mou cestou do zadnГ­ Е™ady. Pokud o novГ©m ЕѕГЎku nevД›dД›l pan Portendorfer, moЕѕnГЎ o nД›m nebude vД›dД›t ani uДЌitel matematiky. TЕ™eba se mu podaЕ™Г­ zЕЇstat mimo dohled celou dalЕЎГ­ hodinu.

K OliverovД› ГєlevД› to skuteДЌnД› zabralo. SedД›l tichГЅ a anonymnГ­ celou hodinu. Byl jako algebrou posedlГЅ duch. Ale ani tohle asi nebylo to nejlepЕЎГ­ Е™eЕЎenГ­ jeho problГ©mu. KdyЕѕ si Olivera nikdo nevЕЎГ­mal, bylo to skoro stejnГ©, jako kdyЕѕ ho veЕ™ejnД› poniЕѕovali. PЕ™ipadal si pЕ™itom nedЕЇleЕѕitГЅ.

Znovu zazvonil zvonek. Byl ДЌas obД›da, takЕѕe Oliver podle mapy zamГ­Е™il dolЕЇ do haly. Pokud na nД›j hЕ™iЕЎtД› pЕЇsobilo bezГєtД›ЕЎnГЅm dojmem, v porovnГЎnГ­ s jГ­delnou to nic nebylo. DД›ti se tu chovaly jako divokГЎ zvГ­Е™ata. Jejich jeДЌivГ© hlasy se odrГЎЕѕely od stД›n a hluk tak byl tГ©mД›Е™ nesnesitelnГЅ. Oliver sklonil hlavu a zamГ­Е™il do fronty.

Buch. Oliver narazil do velkГ©ho tД›la, kterГ© se nГЎhle objevilo pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m. Pomalu zvedl zrak.

PЕ™ekvapilo ho, kdyЕѕ zjistil, Еѕe pЕ™ed nГ­m stojГ­ Chris. Po obou jeho stranГЎch, v jakГ©si formaci, stГЎli tЕ™i chlapci a jedna dГ­vka. VЕЎichni se mraДЌili. KumpГЎni, takovГ© slovo se Oliverovi objevilo v hlavД›.

„TakЕѕe uЕѕ sis naЕЎe kamarГЎdy?“ zeptal se Oliver a snaЕѕil se neznГ­t pЕ™ekvapenД›.

Chris pЕ™imhouЕ™il oДЌi. „Ne vЕЎichni jsme asociГЎlnГ­ uboЕѕГЎci,“ odpovД›dД›l.

Oliver si uvД›domil, Еѕe tohle nebude pЕ™Г­jemnГ© shledГЎnГ­. Na druhou stranu to tak bylo vЕѕdycky.

Chris se zadГ­val na svГ© novГ© kumpГЎny. „Tohle je mЕЇj malГЅ brГЎcha, Oliver,“ oznГЎmil. Pak se zachechtal. „SpГ­ ve vГЅklenku.“

Jeho tyranЕЎtГ­ kamarГЎdi se ГєsluЕѕnД› zasmГЎli.

„MЕЇЕѕete mu nacpat hlavu do zГЎchodu, udД›lat zГЎЕ™ez, nasadit kravatu, ale jГЎ mГЎm nejradЕЎi,“ Chris se odmlДЌel a pЕ™itГЎhl si Olivera k sobД›. „OhnГ­ДЌek.“

Oliver se mu pokusil vykroutit, ale Chris ho pevně držel v kravatě. Oliver si vzpomněl na to, jak včera použil svoji moc – na to, jak zlomil nohu stolu a zprovoznil svoji past. Kdyby jen věděl, jak to přesně udělal a jak tuhle moc použít právě teď. Bohužel ale netušil, co dělat. Vlastně si jen představil, jak se věci sypou ze stolu a že vojáček letí vzduchem. Možná stačilo jen to? Prostě použít představivost?

Zkusil to a pЕ™edstavil si sГЎm sebe, jak se vykroutГ­ z Chrisova sevЕ™enГ­. K niДЌemu to ale nebylo. Vzhledem k ChrisovГЅm chechtajГ­cГ­m se kamarГЎdЕЇm a nepЕ™Г­jemnГЅm pocitЕЇm se nedokГЎzal odpoutat od reality svГ©ho ponГ­ЕѕenГ­, nedokГЎzal se soustЕ™edit na vlastnГ­ fantazii.

Chris ho nakonec pustil. Oliver udД›lal nД›kolik vrГЎvoravГЅch krokЕЇ a promnul si krk. Co ho teДЏ ale trГЎpilo vГ­c neЕѕ Chrisova ЕЎikana, bylo, Еѕe nedokГЎzal pouЕѕГ­t svoji moc. MoЕѕnГЎ ta pЕ™Г­hoda se stolem byla jen pouhou nГЎhodou. MoЕѕnГЎ nemД›l vЕЇbec ЕѕГЎdnГ© zvlГЎЕЎtnГ­ schopnosti.

DГ­vka, kterГЎ stГЎla kousek za Chrisem nГЎhle promluvila. „NemЕЇЕѕu se doДЌkat, aЕѕ se s tebou lГ­p poznГЎm, Olivere.“ Pronesla to hrozivГЅm hlasem a Oliver vД›dД›l, Еѕe se s nГ­ poznГЎvat rozhodnД› nechce.

BГЎl se tyranЕЇ a samozЕ™ejmД› mohl tuЕЎit, Еѕe nejhorЕЎГ­ ze vЕЎech bude vЕѕdycky jeho bratr.

ProtГЎhl se kolem Chrise a jeho novГЅch pЕ™ГЎtel a zamГ­Е™il k frontД› na obД›dy. Se smutnГЅm povzdechem se chopil sГЅrovГ©ho sendviДЌe a s tД›ЕѕkГЅm srdcem zamГ­Е™il k zГЎchodkЕЇm. VД›dД›l, Еѕe kabinka je jedinГ© mГ­sto, kde si bude pЕ™ipadat v bezpeДЌГ­.



*



Po obД›dД› ДЌekaly Olivera pЕ™Г­rodnГ­ vД›dy. ProchГЎzel chodbami a hledal uДЌebnu. ЕЅaludek se mu svГ­ral pocitem, Еѕe to urДЌitД› bude stejnД› ЕЎpatnГ©, jako prvnГ­ dvД› hodiny.

KdyЕѕ naЕЎel sprГЎvnou tЕ™Г­du, zaklepal na sklenД›nГ© okГ©nko. PЕ™ekvapilo ho, kdyЕѕ mu otevЕ™ela uДЌitelka. PЕ™Г­rodnГ­ vД›dy totiЕѕ vД›tЕЎinou uДЌili staЕ™Г­ a lehce podivГ­nЕЎtГ­ uДЌitelГ©. PanГ­ BelfryovГЎ ale pЕЇsobila naprosto normГЎlnД›. MД›la dlouhГ©, rovnГ© svД›tle hnД›dГ© vlasy, kterГ© barvou odpovГ­daly jejГ­m bavlnД›nГЅm ЕЎatЕЇm. Oliver si vЕЎiml, Еѕe mГЎ uДЌitelka ve tvГЎЕ™Г­ch dolГ­ДЌky.

„Ahoj,“ pЕ™ivГ­tala ho panГ­ BelfryovГЎ. „Ty jsi Oliver?“

Oliver pЕ™ikГЅvl. I kdyЕѕ byl ve tЕ™Г­dД› prvnГ­, stydД›l se. AlespoЕ€ ho ale tahle uДЌitelka oДЌekГЎvala, to byla dobrГЎ zprГЎva.

„RГЎda tД› poznГЎvГЎm,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ a natГЎhla k nД›mu ruku.

Bylo to velice formГЎlnГ­ a Oliver nic podobnГ©ho neДЌekal. Vzhledem k tomu, co zatГ­m na CampbellovД› juniorskГ© stЕ™ednГ­ zaЕѕil, ho to opravdu pЕ™ekvapilo. PЕ™esto uДЌitelce rukou potЕ™ГЎsl. MД›la teplou kЕЇЕѕi a jejГ­ pЕ™ГЎtelskГ©, ale pЕ™esto zdvoЕ™ilГ© vystupovГЎnГ­ Olivera uklidnilo.

„ZvlГЎdl sis uЕѕ nД›co naДЌГ­st?“ zeptala se panГ­ BelfryovГЎ.

Oliver vykulil oДЌi a cГ­til, jak se ho zmocЕ€uje panika. „NetuЕЎil jsem, Еѕe si mГЎm nД›co naДЌГ­st.“

„To nevadГ­,“ ujistila ho panГ­ BelfryovГЎ a usmГЎla se. „NedД›lej si s tГ­m starosti. PrГЎvД› se uДЌГ­me o vД›dcГ­ch a dЕЇleЕѕitГЅch historickГЅch osobnostech.“ UkГЎzala na ДЌernobГ­lГЅ portrГ©t na zdi. „Tohle je Charles Babbage, vynГЎlezce…“

„…kalkulaДЌky,“ dokonДЌil Oliver.

PanГ­ BelfryovГЎ sprГЎskla ruce. „Tak ty ho znГЎЕЎ?“

Oliver pЕ™ikГЅvl. „Ano. TakГ© je ДЌasto povaЕѕovГЎn za otce poДЌГ­taДЌЕЇ, protoЕѕe prГЎvД› jeho nГЎvrhy vedly k jejich vynalezenГ­.“ ZadГ­val se na dalЕЎГ­ obraz na zdi. „A tohle je James Watt,“ Е™ekl. „VynГЎlezce parnГ­ho stroje.“

PanГ­ BelfryovГЎ pЕ™ikГЅvla. ZdГЎlo se, Еѕe je nadЕЎenГЎ. „Olivere, uЕѕ teДЏ mЕЇЕѕu Е™Г­ct, Еѕe spolu budeme bГЎjeДЌnД› vychГЎzet.“

V tu chvГ­li se otevЕ™ely dveЕ™e a dovnitЕ™ se nahrnuli Oliverovi spoluЕѕГЎci. Oliver polkl a cГ­til, jak se ho znovu zmocЕ€uje Гєzkost.

„MoЕѕnГЎ by ses mД›l posadit?“ navrhla panГ­ BelfryovГЎ.

PЕ™ikГЅvl a zamГ­Е™il na mГ­sto nejblГ­Еѕ oknu. Kdyby toho na nД›j bylo moc, mЕЇЕѕe se alespoЕ€ dГ­vat ven a pЕ™edstavovat si sГЎm sebe na jinГ©m mГ­stД›. MД›l odsud vГЅhled na celГ© sousedstvГ­ a na vГ­tr prohГЎnД›jГ­cГ­ rЕЇznГ© odpadky a listГ­ vЕЎude kolem. Mraky na nebi byly jeЕЎtД› temnД›jЕЎГ­ neЕѕ rГЎno. Oliverovi to od nepЕ™Г­jemnГЅch pocitЕЇ nijak nepomohlo.

Zbytek dД›tГ­ ve tЕ™Г­dД› se choval hluДЌnД› a neohleduplnД›. PanГ­ BelfryovГ© trvalo dost dlouho, neЕѕ je trochu zklidnila a zaДЌala s vyuДЌovГЎnГ­m.

„Dnes budeme pokraДЌovat v tom, co jsme zaДЌali minulГЅ tГЅden,“ Е™ekla a Oliver si vЕЎiml, jak zvГЅЕЎila hlas, aby ji vЕЎichni dobЕ™e slyЕЎeli. „PЕЇjde o nД›kolik skvД›lГЅch vynГЎlezcЕЇ z druhГ© svД›tovГ© vГЎlky. VГ­ nД›kdo, kdo je tohle?“

Pozvedla černobílou fotografii ženy, o které Oliver četl ve své knize vynálezců. Katharine Blodgett – vynalezla plynovou masku, kouřovou clonu a nereflexní sklo, které se používalo na periskopy ponorek. Po Armandu Illstromovi byla Katharine Blodgett jednou z nejoblíbenějších Oliverových vynálezkyň. Její objevy za druhé světové války mu totiž připadaly fascinující.

V tu chvГ­li si vЕЎiml, Еѕe se na nД›j panГ­ BelfryovГЎ dГ­vГЎ, jako by nД›co oДЌekГЎvala. NejspГ­ЕЎ z jeho pohledu vyДЌetla, Еѕe pЕ™esnД› vГ­, kdo je na fotografii. Po dneЕЎnГ­ch zkuЕЎenostech se ale Oliver bГЎl nД›co Е™Г­ct. CelГЎ tЕ™Г­da nakonec zjistГ­, Еѕe je ЕЎprt, on jim to ale nehodlal nijak usnadnit.

PanГ­ BelfryovГЎ z nД›j ale nespouЕЎtД›la pohled. PovzbudivД› na nД›j kГЅvla. Oliver vД›dД›l, Еѕe by to nemД›l dД›lat, ale pЕ™esto promluvil.

„To je Katharine Blodgett,“ Е™ekl nakonec.

PanГ­ BelfryovГЎ se zГЎЕ™ivД› usmГЎla a na tvГЎЕ™Г­ch se jГ­ pЕ™itom objevily dolГ­ДЌky. „PЕ™esnД› tak, Olivere. MЕЇЕѕeЕЎ tЕ™Г­dД› Е™Г­ct, co je zaДЌ? Co vynalezla?“

Oliver za sebou zaslechl uchechtnutГ­. DД›ti ho opravdu zaДЌaly povaЕѕovat za ЕЎprta.

„VynalГ©zala bД›hem druhГ© svД›tovГ© vГЎlky,“ Е™ekl. „VytvoЕ™ila spoustu uЕѕiteДЌnГЅch a dЕЇleЕѕitГЅch vynГЎlezЕЇ – napЕ™Г­klad periskopy. A plynovГ© masky, kterГ© zachrГЎnily spoustu ЕѕivotЕЇ.“

PanГ­ BelfryovГЎ byla z Olivera nadЕЎenГЎ.

„CVOKU!“ vykЕ™ikl nД›kdo zezadu.

„Tohle si odpusЕҐ, Paule,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ ostЕ™e k chlapci, kterГЅ vykЕ™ikl. ObrГЎtila se k tabuli a zaДЌala psГЎt o Katharine Blodgett.

Oliver se usmГЎl. Po knihovnГ­kovi, kterГЅ mu daroval jeho knihu byla panГ­ BelfryovГЎ nejlaskavД›jЕЎГ­m dospД›lГЅm, kterГ©ho kdy potkal. JejГ­ nadЕЎenГ­ bylo jako neprЕЇstЕ™elnГЅ ЕЎtГ­t, kterГЅm se Oliver chrГЎnil a nemusel si tak vЕЎГ­mat ГєsmД›ЕЎkЕЇ zbytku tЕ™Г­dy. ZavrtД›l se na Еѕidli a pЕ™ipadal si tak dobЕ™e, jako uЕѕ nД›kolik dnГ­ ne.



*



DЕ™Г­v, neЕѕ by to ДЌekal, oznГЎmil zvonek konec vyuДЌovГЎnГ­. VЕЎichni spД›chali ven, pЕ™edbГ­hali se a pokЕ™ikovali. Oliver sesbГ­ral svГ© vД›ci a zamГ­Е™il k vГЅchodu.

„Olivere, jsem velice pЕ™ekvapena tvГЅmi znalostmi,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ, kdyЕѕ na nД›j narazila v hale. „Kde ses o vynГЎlezcГ­ch tolik dozvД›dД›l?“

„MГЎm takovou knihu,“ vysvД›tlil. „VynГЎlezci mД› bavГ­. ChtД›l bych se stГЎt jednГ­m z nich.“

„VynalГ©zГЎЕЎ i ty sГЎm?“ zeptala se ho a vypadala, Еѕe ji to opravdu zajГ­mГЎ.

Oliver pЕ™ikГЅvl, o neviditelnГ©m plГЎЕЎti jГ­ ale nic neЕ™ekl. Co kdyby si myslela, Еѕe je to hloupost? RozhodnД› by nesnesl, kdyby v jejГ­m obliДЌeji uvidД›l nД›co, co by pЕ™ipomГ­nalo ГєsmД›ЕЎek.

„Tak to je skvД›lГ©, Olivere,“ Е™ekla a pokГЅvala hlavou. „Je dЕЇleЕѕitГ© mГ­t svГ© sny. Kdo je tvЕЇj nejoblГ­benД›jЕЎГ­ vynГЎlezce?“

Oliver si vybavil portrГ©t Armanda Illstroma na zaЕЎlГ©m obrГЎzku v knГ­Еѕce.

„Armando Illstrom,“ Е™ekl. „NenГ­ moc slavnГЅ, ale vynalezl spoustu super vД›cГ­. Dokonce se pokouЕЎel sestavit stroj ДЌasu.“

„Stroj ДЌasu?“ zeptala se panГ­ BelfryovГЎ a pozvedla oboДЌГ­. „To je zajГ­mavГ©.“

Oliver znovu pЕ™ikГЅvl, cГ­til, Еѕe se mЕЇЕѕe vГ­c otevЕ™Г­t. „Jeho tovГЎrna je nedaleko. PЕ™emГЅЕЎlel jsem, Еѕe bych za nГ­m zaЕЎel.“

„To bys mД›l,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ a obdarovala Olivera vЕ™elГЅm ГєsmД›vem. „VГ­ЕЎ, kdyЕѕ jsem byla v tvГ©m vД›ku, milovala jsem fyziku. VЕЎechny dД›ti se mi posmГ­valy, nechГЎpaly, proДЌ mД› bavГ­ stavД›t obvody, mГ­sto hranГ­ si s panenkami. Jednoho dne se ale ve mД›stД› zastavil mЕЇj nejoblГ­benД›jЕЎГ­ fyzik. ToДЌil tam jeden dГ­l svГ©ho televiznГ­ho poЕ™adu. ZaЕЎla jsem se podГ­vat a promluvila si s nГ­m. Е?ekl mi, Еѕe se nesmГ­m vzdГЎt. Ani kdyЕѕ se mi bude nД›kdo posmГ­vat, Еѕe jsem divnГЎ a podobnД›. KdyЕѕ mГЎm svЕЇj sen, musГ­m za nГ­m jГ­t. Kdyby ten rozhovor neprobД›hl, nestГЎla bych tu teДЏ s tebou. Nikdy nepodceЕ€uj sГ­lu povzbuzenГ­ od nД›koho, kdo pro tebe nД›co znamenГЎ. ZvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ se zdГЎ, Еѕe nikdo jinГЅ tД› nepovzbudГ­.“

Slova panГ­ BelfryovГ© mД›la na Olivera ohromujГ­cГ­ vliv. PoprvГ© za celГЅ den mД›l pocit, Еѕe by se mu mohlo nД›co podaЕ™it. Byl odhodlanГЅ najГ­t tu tovГЎrnu a setkat se se svГЅm hrdinou tvГЎЕ™Г­ v tvГЎЕ™.

„DД›kuju, panГ­ BelfryovГЎ,“ Е™ekl a usmГЎl se na ni. „UvidГ­me se na hodinД›!“

KdyЕѕ utГ­kal pryДЌ, slyЕЎel jeЕЎtД› panГ­ Belfryovou, jak za nГ­m volГЎ: „Jdi za svГЅmi sny!“




KAPITOLA TЕ?ETГЌ


Oliver se vlekl k autobusovГ© zastГЎvce. Bojoval pЕ™itom s dujГ­cГ­m vД›trem. SoustЕ™edil se na jedinou svoji ГєtД›chu, paprsek svД›tla v jeho novГ© temnГ© kapitole Еѕivota: na Armanda Illstroma. Pokud najde vynГЎlezce a jeho tovГЎrnu, bude OliverЕЇv Еѕivot snesitelnД›jЕЎГ­. MoЕѕnГЎ, Еѕe by se z Armanda mohl stГЎt jeho spojenec. ДЊlovД›k, kterГЅ se kdysi pokouЕЎel vynalГ©zt stroj ДЌasu by se urДЌitД› spЕ™ГЎtelil s chlapcem, kterГЅ se snaЕѕГ­ stГЎt neviditelnГЅm. Kdo jinГЅ, neЕѕ podobnД› zamД›Е™enГЅ ДЌlovД›k by dokГЎzal snГ©st Oliverovy vГЅstЕ™ednosti? A kdyЕѕ uЕѕ nic jinГ©ho, byl Armando jeЕЎtД› vД›tЕЎГ­ ЕЎprt neЕѕ Oliver!

ZaЕЎmГЎtral v kapse a vylovil lГ­stek papГ­ru, na kterГЅ si naЕЎkrГЎbal adresu tovГЎrny. Ve skuteДЌnosti byla od jeho ЕЎkoly dГЎl, neЕѕ si pЕЇvodnД› myslel. Bude tam muset jet autobusem. Zkontroloval si penГ­ze a zjistil, Еѕe mu z penД›z na obД›d zbylo tak akorГЎt na cestu. Ulevilo se mu. SouДЌasnД› ale cestou na zastГЎvku cГ­til velkГ© oДЌekГЎvГЎnГ­.

ZatГ­mco ДЌekal na autobus, vГ­tr kolem jen hvГ­zdal. Pokud jeЕЎtД› zesГ­lГ­, nebude Oliver moct stГЎt rovnД›. VlastnД› i lidГ©, kteЕ™Г­ chodili kolem se museli pЕ™edklГЎnД›t, aby se vД›tru ubrГЎnili. Kdyby nebyl tak vyДЌerpanГЅ z prvnГ­ho dne ve ЕЎkole, pravdД›podobnД› by ho to pobavilo. Zrovna teДЏ se ale soustЕ™edil jen na myЕЎlenky na tovГЎrnu.

KoneДЌnД› dorazil autobus. Byl starГЅ a otЕ™Г­skanГЅ, rozhodnД› uЕѕ mД›l to nejlepЕЎГ­ za sebou.

Oliver nastoupil a zaplatil jГ­zdenku, pak se posadil na zadnГ­ sedadlo. Autobus pГЎchl mastnГЅmi hranolky a cibulГ­. Oliverovi zakruДЌelo v Еѕaludku, uvД›domil si, Еѕe pravdД›podobnД› promeЕЎkГЎ veДЌeЕ™i, kterГЎ na nД›j ДЌekГЎ doma. MoЕѕnГЎ, Еѕe utratit penГ­ze za autobus mГ­sto jГ­dla nebyl dobrГЅ nГЎpad. NalezenГ­ Armandovy tovГЎrny ale bylo jedinГЅm paprskem svД›tla v OliverovГЅch rozplizlГЅch dnech. Pokud by to neudД›lal, k ДЌemu by to vЕЎechno vlastnД› bylo?

Autobus sebou trhnul a vyrazil na silnici. Oliver si smutnД› prohlГ­Еѕel ulice, kterГЅmi projГ­ЕѕdД›l. OdpadkovГ© koЕЎe pЕ™evrГЎcenГ© na chodnГ­cГ­ch, nД›kterГ© vГ­tr prohГЎnД›l po silnici. Mraky byly neskuteДЌnД› tmavГ©, skoro ДЌernГ©.

ZГЎstavba postupnД› Е™Г­dla a vГЅhled z okna byl stГЎle neutД›ЕЎenД›jЕЎГ­. Autobus zastavil, nД›kolik lidГ­ vystoupilo, po chvГ­li zastavil znovu a odeЕЎla z nД›j unavenГЎ matka s vЕ™eЕЎtГ­cГ­m dГ­tД›tem. Po nД›kolika zastГЎvkГЎch si Oliver uvД›domil, Еѕe v autobuse zЕЇstal sГЎm. Byl to tГ©mД›Е™ dД›sivГЅ pocit.

KoneДЌnД› autobus projel kolem zastГЎvky s orezlou a zaЕЎlou cedulГ­. Oliver si uvД›domil, Еѕe to byla jeho zastГЎvka. VyskoДЌil ze sedadla a hnal se k Е™idiДЌi.

„Mohl bych prosГ­m vystoupit?“ zeptal se.

Е?idiДЌ se na nД›j podГ­val smutnГЅma, unavenГЅma oДЌima. „ZazvoЕ€ na zvonek.“

„ProsГ­m? MГЎm—“

„ZazvoЕ€ na zvonek,“ zopakoval monotГіnnГ­m hlasem Е™idiДЌ. „Jestli chceЕЎ vystoupit, musГ­ЕЎ zazvonit.“

Oliver si ztrГЎpenД› povzdechl. Stiskl tlaДЌГ­tko, ozvalo se zazvonД›nГ­. ObrГЎtil se zpГЎtky k Е™idiДЌi a pozvedl oboДЌГ­. „UЕѕ mЕЇЕѕu vystoupit?“

„Na dalЕЎГ­ zastГЎvce,“ odpovД›dД›l Е™idiДЌ.

Oliver zaДЌal cГ­tit vztek. „JГЎ chtД›l vystoupit tam na tГ©!“

„MД›l sis zazvonit dЕ™Г­v,“ zamruДЌel Е™idiДЌ lГ­nГЅm hlasem.

Oliver vzteky sevЕ™el ruce v pД›st. Autobus uЕѕ ale zaДЌal zpomalovat. Zastavil u cedule, kterГЎ byla tak starГЎ, Еѕe z nГ­ zbГЅval v podstatД› jen ДЌtverec rzi. DveЕ™e se se zavrzГЎnГ­m pomalu otevЕ™ely.

„DГ­ky,“ zamumlal Oliver smД›rem k neochotnГ©mu Е™idiДЌi.

SebД›hl po schЕЇdcГ­ch a seskoДЌil na rozbitГЅ chodnГ­k. ZadГ­val se na ceduli, ta ale byla pЕ™Г­liЕЎ rezavГЎ na to, aby z nГ­ nД›co vyДЌetl. Rozeznal jen nД›kolik pГ­smen napsanГЅch starГЅm fontem, kterГЅ byl populГЎrnГ­ kolem roku 1940 a bД›hem vГЎlky.

Autobus pЕ™i odjezdu vychrchlal oblak ДЌernГЅch zplodin. OliverЕЇv pocit osamД›losti pЕ™itom nabral na sГ­le. KdyЕѕ se ale zplodiny rozptГЅlily, objevila se pЕ™ed nГ­m povД›domГЎ budova. Byla to tovГЎrna z knГ­Еѕky! OpravdovГЎ tovГЎrna Armanda Illstroma! Tu si nemohl splГ©st. StarГЎ zastГЎvka zЕ™ejmД› fungovala hlavnД› bД›hem rozkvД›tu tovГЎrny. Е?idiДЌova tvrdohlavost nakonec Oliverovi pomohla – dostal se tak pЕ™esnД› tam, kam potЕ™eboval

AЕѕ na to, Еѕe jak si Oliver uvД›domil, kdyЕѕ si tovГЎrnu lГ©pe prohlГ©dl, to nevypadalo vЕЇbec dobЕ™e. ObrovskГЎ hranatГЎ tovГЎrna mД›la nД›kolik rozbitГЅch oken, skrz nД› byla vidД›t tma panujГ­cГ­ uvnitЕ™. Jako kdyby tam vЕЇbec nikdo nebyl.

Olivera se zmocnil strach. Co kdyЕѕ Armando zemЕ™el? VynГЎlezce pracujГ­cГ­ bД›hem druhГ© svД›tovГ© vГЎlky by dnes byl opravdu starГЅ a moЕѕnost, Еѕe je uЕѕ po smrti, se nedala vylouДЌit. Pokud jeho hrdina opravdu zemЕ™el, ke komu jinГ©mu by Oliver mohl vzhlГ­Еѕet?

Cestou ke zchГЎtralГ© budovД› pЕ™emohl Olivera pocit marnosti. ДЊГ­m blГ­Еѕe byl, tГ­m vГ­c toho vidД›l. VЕЎechna okna v pЕ™Г­zemГ­ byla zatluДЌenГЎ prkny. To, co bylo v knize obrovskГЅm hlavnГ­m vchodem do tovГЎrny, bylo uzavЕ™eno masivnГ­mi ocelovГЅmi vraty. Jak se mД›l Oliver dostat dovnitЕ™?

Vyrazil tedy kolem tovГЎrny, prodГ­ral se pЕ™itom zmД›tГ­ kopЕ™iv a bЕ™eДЌЕҐanu. PodaЕ™ilo se mu najГ­t mezeru v jednom ze zatluДЌenГЅch oken a nakoukl dovnitЕ™. Okno bylo ale pЕ™Г­liЕЎ zanesenГ© na to, aby nД›co vidД›l. PokraДЌoval tedy dГЎl kolem budovy.

KdyЕѕ doЕЎel k jejГ­ zadnГ­ stranД›, narazil na dalЕЎГ­ dveЕ™e. Na rozdГ­l od ostatnГ­ch, nebyly tyhle zatluДЌenГ©. PopravdД› byly maliДЌko pootevЕ™enГ©.

Se srdcem buЕЎГ­cГ­m aЕѕ v krku se do nich Oliver opЕ™el. Musel se poЕ™ГЎdnД› zapЕ™Г­t, protoЕѕe ЕЎly ztuha. Ozvalo se hlasitГ© skЕ™Г­pД›nГ­ zarezlГЅch pantЕЇ. To nenГ­ zrovna dobrГ© znamenГ­, pomyslel si Oliver, kdyЕѕ sebou pЕ™i nepЕ™Г­jemnГ©m zvuku ЕЎkubl. Dokonce i kdyby se dveЕ™e pouЕѕГ­valy jen obДЌas, nebyly by tolik zarezlГ©, ani by nevydaly takovГЅ zvuk.

OtevЕ™el dveЕ™e prГЎvД› tak akorГЎt, aby se protГЎhl skrz, vmГЎДЌkl se do mezery a vklouzl do tovГЎrny. UdД›lal jeЕЎtД› nД›kolik krokЕЇ, jak ho hnala setrvaДЌnost a pak se zastavil. Vzduchem se nesla ozvД›na kaЕѕdГ©ho zvuku, kterГЅ vydal.

V tovГЎrnД› panovala tma a Oliverovy oДЌi si jeЕЎtД› nepЕ™ivykly nГЎhlГ© zmД›nД› svД›tla. Vzhledem k tomu, Еѕe v podstatД› nevidД›l, mД›l Oliver pocit, Еѕe se mu zostЕ™il ДЌich. VnГ­mal pach kovu a prachu. A takГ© zcela charakteristickГЅ pach opuЕЎtД›nГ© budovy.

Se zatajenГЅm dechem ДЌekal, aЕѕ se jeho oДЌi pЕ™izpЕЇsobГ­ ЕЎeru uvnitЕ™. I potom ale vidД›l jen nД›kolik stop pЕ™ed sebe. OpatrnД› se vydal na prЕЇzkum.

Oliver se zajíkl úžasem, když narazil na obrovský výtvor ze dřeva a kovu – vypadal jako obrovský hrnec. Dotkl se jeho strany a výtvor se rozkmital jako kyvadlo. K tomu se ještě otáčel a Oliver si uvědomil, že jde možná o nějakou napodobeninu sluneční soustavy určenou ke studiu pohybu planet. Současně se totiž otáčel kolem několika různých os. To všechno mohl ale jen hádat.

PokraДЌoval dГЎl a narazil na dalЕЎГ­ podivnГЅ objekt. Е lo v podstatД› o kovovГЅ sloup, ze kterГ©ho trДЌela mechanickГЎ ruka. Oliver zkusil zatoДЌit kolem, kterГ© povaЕѕoval za ovlГЎdacГ­ a ruka se skuteДЌnД› pohnula.

Jako automat v hernД›, pomyslel si Oliver.

Ruka se pohybovala jako ty mechanickГ© zvedГЎky v automatech, kterГ© vГЎm nikdy nedovolГ­ vytГЎhnout plyЕЎovou hraДЌku. JenЕѕe tahle byla mnohem vД›tЕЎГ­, jako kdyby mД›la slouЕѕit k nД›ДЌemu jinГ©mu neЕѕ jen vytahovГЎnГ­ vД›cГ­.

Oliver se dotkl jednotlivých prstů mechanické dlaně. Každý měl stejný počet kloubů jako reálná ruka a všechny se pohybovaly, když se jich dotkl. Oliver uvažoval, jestli se Armando Illstrom pokoušel sestrojit vlastního robota, ale pak si uvědomil, že možná mělo jít spíš o automatona. Už o nich něco četl – šlo o natahovací stroje, které měly lidské rysy a mohly provádět předem naplánované akce, například psaní a podobně.

Oliver šel dál. Všude kolem byly obrovské stroje, všechny nehybné. Jako obrovská zvířata zamrzlá v čase. Byly vždy z kombinace materiálů – dřeva a kovu – a spousty různých součástek – čepů, pružin, pák a táhel. Ze všech ale visely pavučiny. Oliver zkusil některá z nich, vyplašil přitom většinou spoustu hmyzu, který se v nich zabydlel.

Pocit ГєЕѕasu ale pomalu zaДЌГ­nal vyprchat. Nahrazoval ho hrozivГЅ pocit zoufalstvГ­, protoЕѕe tovГЎrna byla opravdu opuЕЎtД›nГЎ a zaЕЎlГЎ. OДЌividnД› byla v tomhle stavu uЕѕ dlouho. Podle prachu a pavuДЌin byla nepouЕѕГ­vanГЎ uЕѕ desГ­tky let. SkЕ™Г­pajГ­cГ­ mechanismy a mnoЕѕstvГ­ hmyzu, kterГ© bydlelo v ГєtrobГЎch pЕ™Г­strojЕЇ to vЕЎe jen podtrhovalo.

Oliver byl stГЎle nepokojnД›jЕЎГ­, probГ­hal tovГЎrnou a se stГЎle menЕЎГ­ nadД›jГ­ nakukoval do jednotlivГЅch mГ­stnostГ­ a potemnД›lГЅch chodeb. Nikde ani ЕѕivГЎДЌka.

StГЎl sГЎm v temnГ©, prГЎzdnГ© tovГЎrnД› obklopenГЅ odkazy muЕѕe, kterГ©ho nemД›l nikdy potkat. PotЕ™eboval Armanda Illstroma. PotЕ™eboval spasitele, kterГЅ by ho vytrhl z mizernГ©ho Еѕivota. Ale to vЕЎechno byl jen sen. A ten se teДЏ rozplynul.



*



Oliver se v autobuse cestou domЕЇ cГ­til ranД›nГЅ a prГЎzdnГЅ. Byl na tom tak mizernД›, Еѕe si ani neДЌetl.

Dojel na pЕ™Г­sluЕЎnou zastГЎvku a vystoupil do oЕЎklivГ©ho veДЌera. Do hlavy mu buЕЎil dГ©ЕЎЕҐ, kterГЅ ho okamЕѕitД› promoДЌil. Oliver si toho ale mГЎlem ani nevЕЎiml, tak ponoЕ™enГЅ byl do svГ©ho zoufalstvГ­.

KdyЕѕ doЕЎel ke dveЕ™Г­m, uvД›domil si, Еѕe jeЕЎtД› nemГЎ vlastnГ­ klГ­ДЌe. ДЊekal, Еѕe aЕѕ vejde dovnitЕ™, bude to po celГ©m pЕ™Г­ЕЎernГ©m dni jeЕЎtД› horЕЎГ­. Zatnul zuby a zabuЕЎil na dveЕ™e.

Ty se otevЕ™ely jednГ­m prudkГЅm pohybem. PЕ™Г­mo pЕ™ed Oliverem stГЎl dГ©monicky se kЕ™enГ­cГ­ Chris.

„JdeЕЎ pozdД› na veДЌeЕ™i,“ Е™ekl a v oДЌГ­ch mu pobavenД› blГЅskalo. „Mamka a taЕҐka vyЕЎilujou.“

Oliver slyЕЎel matДЌin jeДЌivГЅ hlas. „Je to on? Je to Oliver?“

Chris se ohlГ©dl a odpovД›dД›l. „Jo. A vypadГЎ jako zmoklГЎ slepice.“

ZadГ­val se na Olivera a uchechtl se, oДЌividnД› ДЌekal, Еѕe ho ДЌekГЎ nД›jakГЅ trest. Oliver se protlaДЌil kolem Chrisova masitГ©ho tД›la. Z promoДЌenГЅch ЕЎatЕЇ mu crДЌela voda a dД›lala na podlaze louЕѕГ­.

Matka vbД›hla do chodby, zastavila se a vykulila na nД›j oДЌi. Oliver si nebyl jistГЅ, jestli v jejГ­m vГЅrazu vidГ­ Гєlevu nebo vztek.

„Ahoj, mami,“ pronesl chabД›.

„PodГ­vej se na sebe!“ vykЕ™ikla. „Kde jsi byl?“

Pokud to byla Гєleva, Еѕe je jejГ­ syn zase doma, tak na ni nenavГЎzala objetГ­m, ani niДЌГ­m podobnГЅm. Oliverova matka nikdy nikoho neobjГ­mala.

„Musel jsem po ЕЎkole nД›co zaЕ™Г­dit,“ odpovД›dД›l opatrnД› Oliver. Sundal si promГЎДЌenГЅ svetr.

„Е prЕҐГЎckГЎ zГЎleЕѕitost?“ vyhrkl Chris a okamЕѕitД› se zuЕ™ivД› rozchechtal vlastnГ­mu vtipu.

Matka hmГЎtla po OliverovД› svetru. „Dej to sem. MusГ­m ho vyprat.“ HlasitД› si povzdechla. „A mazej dГЎl. Stydne ti veДЌeЕ™e.“

Nahnala Olivera do obГЅvacГ­ho pokoje. Oliver si okamЕѕitД› vЕЎiml, Еѕe jsou vД›ci v jeho vГЅklenku rozhГЎzenГ©. NejdЕ™Г­v si myslel, Еѕe to je kvЕЇli stД›hovГЎnГ­ matrace. Pak si ale vЕЎiml pasti leЕѕГ­cГ­ na pЕ™ikrГЅvce. Vedle byl jeho kufr, vypadal poniДЌenГЅ, vГ­ko urvanГ©. S hrЕЇzou si uvД›domil, Еѕe cГ­vky na jeho neviditelnГЅ plГЎЕЎЕҐ jsou rozhГЎzenГ© po podlaze, celГ© zprohГЅbanГ©. Jako kdyby po nich nД›kdo dupal.

Oliver okamЕѕitД› vД›dД›l, Еѕe za to mЕЇЕѕe Chris. PodГ­val se po nД›m. Jeho bratr si Olivera prohlГ­Еѕel a ДЌekal, jak zareaguje.

„To jsi byl ty?“ oboЕ™il se na nД›j Oliver.

Chris vrazil ruce do kapes a zahoupal se na patГЎch. Nasadil nevinnГЅ vГЅraz a pokrДЌil rameny. „NevГ­m, o ДЌem mluvГ­ЕЎ,“ Е™ekl a uЕЎklГ­bl se.

To byla poslední kapka. Po všem, co se za poslední dva dny stalo – stěhování, hrozný první den ve škole, ztráta hrdiny, už toho Oliver víc nesnesl. Vztek v něm doslova vybuchl. Aniž by nad tím přemýšlel, rozběhl se ke Chrisovi.

Tvrdě do něj narazil. Chris se ale stěží zakolébal. Byl opravdu velký, a navíc očividně čekal, že po něm Oliver vystartuje. Navíc ho Oliverovy pokusy o boj nejspíš bavily, protože se divoce rozchechtal. Byl mnohem větší než Oliver, takže mu stačilo, aby se zapřel rukou o jeho hlavu a odtlačil ho od sebe. Oliver sebou bezmocně mrskal – nemohl na bratra dosáhnout.

Od stolu se ozval otec. „CHLAPCI! OKAMЕЅITДљ SE PЕ?ESTAЕ‡TE PRГЃT!“

„To Oliver,“ vykЕ™ikl Chris. „Jen tak se na mД› vrhl.“

„VГ­ЕЎ dobЕ™e, Еѕe to nenГ­ jen tak!“ zajeДЌel Oliver a stГЎle ЕЎvihal pД›stmi. Chrise ani jednou nezasГЎhl.

„ЕЅe jsem se proЕЎel po tД›ch tvГЅch cГ­veДЌkГЎch?“ zasyДЌel Chris tak tiЕЎe, aby ho neslyЕЎel ani jeden z rodiДЌЕЇ. „Nebo Еѕe jsem rozbil tu blbou past? Jsi cvok, Olivere!“

Olivera uЕѕ boj s Chrisem unavil. PЕ™estal sebou mrskat a prudce oddechoval.

„NENГЃVIDГЌM tuhle rodinu!“ vykЕ™ikl.

RozbД›hl se ke svГ©mu vГЅklenku, sesbГ­ral pЕ™itom poЕЎkozenГ© cГ­vky a kusy drГЎtkЕЇ, rozlГЎmanГ© pГЎky i zohГЅbanГ© kovovГ© tyДЌky. VЕЎechno to nahГЎzel do kufru.

Matka s otcem byli okamЕѕitД› u nД›j.

„Jak se opovaЕѕujeЕЎ?!“ vykЕ™ikl otec.

„Hned to odvolej!“ vyjekla matka.

„Tak teДЏ jsi tomu dal,“ pЕ™isadil si Chris a krutД› se uЕЎklГ­bl.

TeДЏ, kdyЕѕ na nД›j vЕЎichni jeДЌeli, vД›dД›l Oliver, Еѕe je jen jedinГ© mГ­sto, na kterГ© mЕЇЕѕe uniknout. Jeho snovГЅ svД›t, mГ­sto ve vlastnГ­ pЕ™edstavivosti.

ZavЕ™el oДЌi a snaЕѕil se nevnГ­mat jeДЌГ­cГ­ hlasy.

A pak tam náhle byl – v továrně. Ne v té továrně plné pavučin, kterou dnes navštívil, ale v její čisté verzi, všechny stroje tam zářily jako nové, stropní světla svítila.

Oliver zГ­ral na tovГЎrnu v rozkvД›tu. Ale stejnД› jako v jejГ­ skuteДЌnГ© verzi, ani tady nebyl Armando. ЕЅГЎdnГЅ spojenec. ЕЅГЎdnГЅ kamarГЎd. Dokonce i ve vlastnГ­ fantazii byl Oliver ГєplnД› sГЎm.



*



Teprve, kdyЕѕ byli vЕЎichni v postelГ­ch a v domД› panovala naprostГЎ temnota, mД›l Oliver pocit, Еѕe mЕЇЕѕe zaДЌГ­t pracovat na opravД› svГЅch vГЅtvorЕЇ. ChtД›l bГЅt optimistickГЅ a zkouЕЎel k sobД› pЕ™iklГЎdat jednotlivГ© dГ­ly, snaЕѕil se je vrГЎtit na jejich mГ­sta. Bylo to ale k niДЌemu. VЕЎechno to bylo zniДЌenГ©. A cГ­vky a drГЎty byly tak poЕЎkozenГ©, Еѕe se vЕЎГ­m bude muset zaДЌГ­t ГєplnД› od zaДЌГЎtku.

PraЕЎtil vД›cmi do kufru a zabouchl vГ­ko. Oba zГЎmky byly rozbitГ©, takЕѕe se vГ­ko odrazilo, dopadlo zpГЎtky a zЕЇstalo pootevЕ™enГ©. Oliver si povzdechl a pak se zhroutil na matraci. PЕ™etГЎhl pЕ™es sebe pЕ™ikrГЅvku a zakryl si i hlavu.

JedinГЅ dЕЇvod, proДЌ se mu tu noc podaЕ™ilo usnout, bylo vyДЌerpГЎnГ­, kterГ© cГ­til. Nebyl to ale klidnГЅ spГЎnek. KdyЕѕ odplul do snЕЇ, uvД›domil si, Еѕe stojГ­ u okna a dГ­vГЎ se na hubenГЅ strom na druhГ© stranД› ulice. StejnД› jako pЕ™edchozГ­ noc, i tentokrГЎt pod nГ­m stГЎli muЕѕ a Еѕena a drЕѕeli se za ruce.

Oliver zabuЕЎil na sklo.

„Co jste zaДЌ?“ vykЕ™ikl.

Žena se vědoucně usmála. Její úsměv byl tak laskavý – dokonce laskavější než úsměv paní Belfryové.

Ani jedna z postav ale nepromluvila. Jen se na nД›j dГ­valy a usmГ­valy se.

Oliverovi se podaЕ™ilo otevЕ™Г­t okno. „Co jste zaДЌ?“ vykЕ™ikl znovu, ale jeho hlas zanikl ve vyjГ­cГ­m vД›tru.

MuЕѕ se Еѕenou tam jen mlДЌky stГЎli, ruku v ruce, a mile se na nД›j usmГ­vali. Jako by ho volali k sobД›.

Oliver vylezl na okno. Jakmile to ale udělal, postavy se zavlnily a zablikaly – jako kdyby šlo o pouhé hologramy a jejich projektory ztrácely výkon. Začaly mizet.

„PoДЌkejte!“ vykЕ™ikl. „NechoДЏte!“

SeskoДЌil z okna a rozbД›hl se pЕ™es ulici. S kaЕѕdГЅm krokem ale byly postavy stГЎle prЕЇsvitnД›jЕЎГ­.

KdyЕѕ byl kousek od nich, byly tГ©mД›Е™ nerozeznatelnГ©. NatГЎhl se a chtД›l vzГ­t Еѕenu za ruku. Jeho dlaЕ€ ale proЕЎla skrz, jako by to byl duch.

„ProsГ­m, Е™eknД›te mi, co jste zaДЌ!“ ЕЎkemral.

MuЕѕ otevЕ™el Гєsta, aby mu odpovД›dД›l, ale jeho hlas zanikl v dujГ­cГ­m vД›tru. Oliver byl stГЎle zoufalejЕЎГ­.

„Co jste zaДЌ?“ zeptal se znovu a snaЕѕil se pЕ™ekЕ™iДЌet vГ­tr. „ProДЌ mД› sledujete?“

MuЕѕ se Еѕenou rychle mizeli. MuЕѕ znovu promluvil. TentokrГЎt Oliver nД›co zaslechl.

„Jsi pЕ™edurДЌený…“

„CoЕѕe?“ nechГЎpal Oliver. „Jak to myslГ­te? NerozumГ­m.“

Ale neЕѕ mД›l kdokoli z nich moЕѕnost nД›co Е™Г­ct, postavy zmizely ГєplnД›. Byly pryДЌ.

„VraЕҐte se!“ vykЕ™ikl Oliver do prГЎzdnГ© ulice.

A pak, jako by mu nД›kdo ЕЎeptal do ucha, zaslechl jemnГЅ ЕѕenskГЅ hlas. „ZachrГЎnГ­ЕЎ lidstvo.“

Oliver otevЕ™el oДЌi. Byl zpГЎtky ve vГЅklenku zalitГ©m bledГЅm svД›tlem prochГЎzejГ­cГ­m oknem. Bylo rГЎno. CГ­til, jak mu buЕЎГ­ srdce.

Sen jГ­m ГєplnД› otЕ™ГЎsl. Co tГ­m ten muЕѕ myslel, kdyЕѕ Е™ekl, Еѕe je pЕ™edurДЌenГЅ? A co to s tou zГЎchranou lidstva? A vЕЇbec, co byli ti dva zaДЌ? Е lo o vГЅplody jeho fantazie, nebo nД›co jinГ©ho? Na Olivera toho bylo moc.

KdyЕѕ se trochu vzpamatoval, cГ­til Oliver, jak se ho zmocЕ€uje novГЅ pocit. NadД›je. NД›kde hluboko uvnitЕ™ cГ­til, Еѕe zaЕѕije dЕЇleЕѕitГЅ den. ЕЅe se vЕЎechno zmД›nГ­.




KAPITOLA ДЊTVRTГЃ


NГЎladu Oliverovi jeЕЎtД› vylepЕЎilo zjiЕЎtД›nГ­, Еѕe ho prvnГ­ hodinu ДЌekajГ­ pЕ™Г­rodnГ­ vД›dy, coЕѕ znamenalo, Еѕe uvidГ­ panГ­ Belfryovou. Dokonce i kdyЕѕ ЕЎel pЕ™es hЕ™iЕЎtД› a uhГЅbal basketbalovГЅm mГ­ДЌЕЇm, kterГ©, jak pЕ™edpoklГЎdal, mГ­Е™ily zГЎmД›rnД› na jeho hlavu, vzrЕЇstalo v nД›m vzruЕЎenГ­.

Dostal se ke schodiЕЎti a poddal se valГ­cГ­ se vlnД› dД›tГ­, kterГЎ ho hnala jako surfaЕ™e aЕѕ do ДЌtvrtГ©ho patra. Tam se protlaДЌil ven a zamГ­Е™il ke tЕ™Г­dД›.

Znovu tam byl prvnГ­. UvnitЕ™ uЕѕ ДЌekala panГ­ BelfryovГЎ v ЕЎedГЅch lnД›nГЅch ЕЎatech a pЕ™ipravovala na stЕЇl Е™adu malГЅch modelЕЇ. Oliver si vЕЎiml, Еѕe jde o malГЅ dvojploЕЎnГ­k, horkovzduЕЎnГЅ balon, kosmickou raketu a modernГ­ letadlo.

„Dnes se budeme uДЌit o lГ©tГЎnГ­?“ zeptal se.

PanГ­ BelfryovГЎ sebou trhla, oДЌividnД› si nevЕЎimla, Еѕe do tЕ™Г­dy veЕЎel jeden ze studentЕЇ.

„Aha, Oliver,“ pronesla a usmГЎla se. „DobrГ© rГЎno. Ano, mГЎЕЎ pravdu. PЕ™edpoklГЎdГЎm, Еѕe o tД›chto vynГЎlezech urДЌitД› nД›co vГ­ЕЎ.“

Oliver pЕ™ikГЅvl. Jeho kniha vynГЎlezcЕЇ mД›la celou jednu ДЌГЎst vyhrazenou lГ©tГЎnГ­. Od prvnГ­ch balonЕЇ vynalezenГЅch francouzskГЅmi bratry MontgolfiГ©ry, pЕ™es ranГ© nГЎvrhy letadel bratЕ™Г­ WrightЕЇ aЕѕ po raketovou vД›du. StejnД› jako zbytek knihy, i tuto ДЌГЎst ДЌetl tolikrГЎt, aЕѕ se mu z vД›tЕЎГ­ ДЌГЎsti vryla do pamД›ti.

PanГ­ BelfryovГЎ se usmГЎla, jako kdyby pЕ™edem vД›dД›la, Еѕe Oliverovi bude tohle tГ©ma blГ­zkГ©.

„MoЕѕnГЎ budu potЕ™ebovat, abys mi to pomohl vysvД›tlit ostatnГ­m,“ Е™ekla mu.

Oliver se usadil na mГ­sto a zaДЌervenal se. NemД›l rГЎd, kdyЕѕ musel mluvit pЕ™ed spoluЕѕГЎky, zvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ si o nД›m mysleli, Еѕe je ЕЎprt. TГ­mhle by jim to dokonale potvrdil a pЕ™ilГЎkal k sobД› vГ­c pozornosti, neЕѕ by chtД›l. Na panГ­ BelfryovГ© ale bylo nД›co uklidЕ€ujГ­cГ­ho, jako kdyby si myslela, Еѕe Oliverovy vД›domosti by mД›ly bГЅt nД›co, z ДЌeho je potЕ™eba mГ­t radost, a ne se tomu posmГ­vat.

Oliver si vybral mГ­sto tГ©mД›Е™ v pЕ™ednГ­ Е™adД›. KdyЕѕ uЕѕ bude muset mluvit pЕ™ed ostatnГ­mi, bude radЕЎi, kdyЕѕ se na nД›j ostatnГ­ nebudou obracet pЕ™es rameno. Takhle uvidГ­ jen ty ДЌtyЕ™i dД›ti, kterГ© budou sedД›t pЕ™ed nГ­m.

Pak uЕѕ se do tЕ™Г­dy zaДЌali hrnout a zabГ­rat si mГ­sta Oliverovi spoluЕѕГЎci. V mГ­stnosti zaДЌal narЕЇstat hluk. Oliver nikdy nechГЎpal, kde lidГ© berou tolik tГ©mat k hovoru. On by sice mohl mluvit o vynГЎlezcГ­ch a vynГЎlezech tГ©mД›Е™ do nekoneДЌna, ale nenapadalo ho nic jinГ©ho, o ДЌem by si mohl kdo chtГ­t povГ­dat. MГЎtlo ho, Еѕe ostatnГ­ dokГЎЕѕou vГ©st nezГЎvaznГ© rozhovory, a jak se mohou tak dlouho vД›novat nД›ДЌemu, co on sГЎm povaЕѕoval za naprosto nedЕЇleЕѕitГ© vД›ci.

PanГ­ BelfryovГЎ zahГЎjila vГЅuku a zamГЎvala pЕ™itom rukama ve vzduchu, jako by se snaЕѕila vЕЎem naznaДЌit, Еѕe majГ­ mlДЌet. Oliverovi jГ­ bylo lГ­to. ZdГЎlo se, Еѕe se musГ­ hodnД› snaЕѕit, aby byly dД›ti v klidu. Byla tak milГЎ a jemnГЎ, Еѕe se nikdy neuchГЅlila ke zvyЕЎovГЎnГ­ hlasu nebo ke kЕ™iku. JejГ­ metody vyЕѕadovaly celou vД›ДЌnost, neЕѕ zabraly. Nakonec ale tЕ™Г­da zaДЌala utichat.

„Dnes, dД›ti,“ zaДЌala panГ­ BelfryovГЎ, „tu mГЎm problГ©m, kterГЅ potЕ™ebuji vyЕ™eЕЎit.“ Pozvedla dЕ™Г­vko od nanuku. „PotЕ™ebovala bych, aby mi nД›kdo z vГЎs Е™ekl, jak udД›lat, aby tahle vД›c lГ©tala.“

Ve tЕ™Г­dД› znovu vypukla vЕ™ava. NД›kdo vykЕ™ikl.

„ProstД› to hoДЏte!“

PanГ­ BelfryovГЎ dЕ™Г­vko hodila. To ale urazilo stД›ЕѕГ­ dvД› stopy a pak dopadlo na zem.

„No, nevГ­m, jak vГЎm,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ, „ale mnД› to pЕ™ipadalo spГ­ЕЎ jako pГЎd. Chci, aby to letД›lo. Aby se vznГЎЕЎelo ve vzduchu, ne se Е™Г­tilo pЕ™Г­mo k zemi.“

Paul, ten kluk, kterГЅ se Oliverovi minulou hodinu posmГ­val, vykЕ™ikl jinГЅ nГЎvrh. „ProДЌ ho nevystЕ™elГ­te jako z praku?“

„To je zajГ­mavГЅ nГЎpad,“ pЕ™ikГЅvla panГ­ BelfryovГЎ. „JГЎ vГЎm ale zapomnД›la nД›co Е™Г­ct. Tohle dЕ™Г­vko je ve skuteДЌnosti deset stop dlouhГ©.“

„Tak udД›lejte deset stop ЕЎirokГЅ katapult!“ zasmГЎl se nД›kdo.

„Nebo na to pЕ™idД›lejte rakety!“ ozval se nД›kdo dalЕЎГ­.

CelГЎ tЕ™Г­da se rozesmГЎla. Oliver se zavrtД›l. PЕ™esnД› vД›dД›l, jak zaЕ™Г­dit, aby to dЕ™Г­vko letД›lo. Е lo jen o fyziku.

PanГ­ BelfryovГ© se nД›jak podaЕ™ilo tЕ™Г­du zase uklidnit.

„PЕ™esnД› stejnГЅ problГ©m Е™eЕЎili bratЕ™i WrightovГ©, kdyЕѕ se pokouЕЎeli sestrojit prvnГ­ letadlo. Jak napodobit ptaДЌГ­ let. Nebo jak zmД›nit tohle,“ – pozvedla vodorovnД› dЕ™Г­vko – „v kЕ™Г­dla, kterГЎ se udrЕѕГ­ ve vzduchu. TakЕѕe, vГ­ nД›kdo, jak to dokГЎzali?“

ZalГ©tla pohledem k Oliverovi. Ten polkl. Sice nechtД›l mluvit pЕ™ed tЕ™Г­dou, na druhou stranu chtД›l ale panГ­ BelfryovГ© ukГЎzat, jak moc je chytrГЅ.

„MusГ­te vytvoЕ™it vztlak,“ pronesl tiЕЎe.

„Co prosГ­m?“ zeptala se panГ­ BelfryovГЎ, i kdyЕѕ Oliver docela jistД› vД›dД›l, Еѕe ho dobЕ™e slyЕЎela.

ZavГЎhal a pak promluvil o nД›co hlasitД›ji. „MusГ­te vytvoЕ™it vztlak.“

Sotva domluvil, okamЕѕitД› se zaДЌervenal. CГ­til, jak se mД›nГ­ ovzduЕЎГ­ v mГ­stnostГ­. NapД›tГ­ ЕѕГЎkЕЇ kolem. TakЕѕe tolik k tomu, Еѕe nevidГ­ zГ­rajГ­cГ­ oДЌi. TeДЏ doslova cГ­til, jak se mu propalujГ­ do zad.

„A co je to vztlak?“ zeptala se panГ­ BelfryovГЎ.

Oliver si olГ­zl suchГ© rty a potlaДЌil strach. „Vztlak je nГЎzev sГ­ly, kterГЎ pЕЇsobГ­ proti gravitaci. Gravitace vЕѕdy stahuje objekty smД›rem k zemskГ©mu jГЎdru. Vztlak je sГ­la, kterГЎ pЕЇsobГ­ opaДЌnГЅm smД›rem.“

OdnД›kud zezadu zaslechl PaulЕЇv ЕЎepot, kterГЅ se mu uЕЎtД›paДЌnД› posmГ­val. „SГ­la, kterГЎ pЕЇsobГ­ opaДЌnГЅm smД›rem.“

NД›kolik studentЕЇ se uchechtlo. Oliver cГ­til, jak se mu v tД›le samovolnД› napГ­najГ­ svaly.

PanГ­ BelfryovГЎ si tichГЅch posmД›ЕЎkЕЇ oДЌividnД› nevЕЎГ­mala.

„Hmm,“ Е™ekla, jako kdyby to vЕЎechno slyЕЎela poprvГ©. „To znГ­ sloЕѕitД›. PЕЇsobit proti gravitaci? NenГ­ to nemoЕѕnГ©?“

Oliver se znovu neklidnД› zavrtД›l. NejradД›ji by uЕѕ nemluvil, stГЎhl by se a uЕЎetЕ™il si posmД›ЕЎky ostatnГ­ch. OДЌividnД› ale odpovД›ДЏ neznal nikdo jinГЅ neЕѕ on a panГ­ BelfryovГЎ z nД›j nespouЕЎtД›la povzbudivГЅ pohled.

„NenГ­ to nemoЕѕnГ©,“ odpovД›dД›l Oliver nakonec – nemohl si pomoct. „Pro vytvoЕ™enГ­ vztlaku staДЌГ­ zmД›nit rychlost proudД›nГ­ vzduchu kolem objektu. CoЕѕ se dГЎ provГ©st zmД›nou jeho tvaru. U toho dЕ™Г­vka je potЕ™eba zakЕ™ivit hornГ­ stranu. To znamenГЎ, Еѕe kdyЕѕ se dЕ™Г­vko bude pohybovat kupЕ™edu, bude vzduch nad nГ­m a pod nГ­m proudit rЕЇznГЅmi cestami. NahoЕ™e po kЕ™ivce a dole po pЕ™Г­mГ© trase.“

Oliver domluvil a pevnД› stiskl rty. Nejen, Еѕe odpovД›dД›l na jejГ­ otГЎzku, jeЕЎtД› to vЕЎechno jasnД› vysvД›tlil. Nechal se unГ©st a teДЏ se mu za to budou vЕЎichni poЕ™ГЎdnД› posmГ­vat. PЕ™ipravil se na nejhorЕЎГ­.

„Mohl bys nГЎm to nakreslit?“ zeptala se ho panГ­ BelfryovГЎ.

NatГЎhla k nД›mu ruku, ve kterГ© drЕѕela fix na tabuli. Oliver vykulil oДЌi. Mluvit byla jedna vД›c. Postavit se pЕ™ed ostatnГ­ a nД›co nakreslit bylo nД›co ГєplnД› jinГ©ho!

„RadД›ji ne,“ zamumlal na pЕЇl Гєst.

Ve vГЅraze obliДЌeje panГ­ BelfryovГ© si vЕЎiml zГЎblesku porozumД›nГ­. NejspГ­ЕЎ si uvД›domila, Еѕe ho dotlaДЌila aЕѕ na okraj jeho komfortnГ­ zГіny. Nebo spГ­ЕЎ daleko za nД›j a to, co po nД›m teДЏ chtД›la, bylo naprosto nemoЕѕnГ©.

„VlastnД›,“ pronesla, stГЎhla ruku s fixem a o krok ustoupila, „bude asi lepЕЎГ­, kdyЕѕ to, co Oliver vysvД›tlil, nakreslГ­ nД›kdo jinГЅ.“

Samantha – jedna z drzých dětí toužících po pozornosti – vyskočila z místa a vytrhla paní Belfryové fix. Společně pak zamířily k tabuli a začaly kreslit obrázek toho, co Oliver popisoval.

Jakmile se ale panГ­ BelfryovГЎ otoДЌila, ucГ­til Oliver, jak mu nД›co narazilo do hlavy. PodГ­val se, co to bylo a vЕЎiml si koule zmuchlanГ©ho papГ­ru u nohy. NatГЎhl se pro ni, ale rozhodnД› ji nechtД›l rozbalit. VД›dД›l, Еѕe uvnitЕ™ bude nД›jakГЅ nepЕ™Г­jemnГЅ vzkaz.

„Hej…“ zasyДЌel Paul. „Neignoruj mД›. PЕ™eДЌti si to!“

Oliver nervГіznД› rozbalil papГ­rovou kouli. Uhladil ji a pak si pЕ™eДЌetl vzkaz naЕЎkrГЎbanГЅ tГ©mД›Е™ neДЌitelnГЅm pГ­smem. HГЎdej, co jeЕЎtД› lГ­tГЎ.

V tu chvГ­li mu do hlavy narazilo nД›co dalЕЎГ­ho. DalЕЎГ­ papГ­rovГЎ koule. A pak dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­ a dalЕЎГ­.

„HEJ!“ vykЕ™ikl Oliver. Vstal a prudce se otoДЌil.

OtoДЌila se i panГ­ BelfryovГЎ. ZamraДЌila se.

„Co to mГЎ bГЅt?“ zeptala se rozДЌГ­lenД›.

„Jen jsme hledali dalЕЎГ­ vД›ci, kterГ© lГ©tajГ­,“ pronesl nevinnД› Paul. „Jedna asi Olivera nГЎhodou trefila.“

PanГ­ BelfryovГЎ se zatvГЎЕ™ila skepticky. „Olivere?“ zeptala se a obrГЎtila se na nД›j.

Oliver se posadil zpГЎtky na mГ­sto a spustil rameny. „Je to tak,“ zamumlal.

Samantha mezitím dokončila nákres a paní Belfryová tak mohla věnovat pozornost třídě. Ukázala na tabuli, kde teď byl nákres křídla. Ne rovného, ale protáhlého – vypadalo trochu jako na stranu položená kapka. Dvě tečkované linky znázorňovaly proudící vzduch nad a pod křídlem. Proud vzduchu kopírující tvar zahnuté části křídla vypadal jinak než ten, který byl pod křídlem.

„NД›jak takhle by to mД›lo vypadat,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ. „Ale poЕ™ГЎd nevГ­m, jak tohle vytvГЎЕ™Г­ vztlak.“

Oliver dobЕ™e vД›dД›l, Еѕe to panГ­ BelfryovГЎ samozЕ™ejmД› vГ­. Po zГЎsazГ­ch papГ­rovГЅmi koulemi se mu ale nechtД›lo znovu mluvit.

Pak si ale nД›co uvД›domil. AЕҐ uЕѕ udД›lГЎ cokoli, nikdy to nepЕ™estane. BuДЏ tu bude tiЕЎe sedД›t a budou si ho dobГ­rat jen tak bez dЕЇvodu, nebo promluvГ­ a budou si ho dobГ­rat za to, Еѕe je chytrГЅ. UvД›domil si, co mu vyhovuje vГ­c.

„ProtoЕѕe vzduch proudГ­cГ­ rЕЇznГЅmi cestami vytvГЎЕ™Г­ pЕ™Г­tlaДЌnou sГ­lu,“ vysvД›tlil. „A pokud vezmeme v potaz tЕ™etГ­ zГЎkon Isaaca Newtona – Еѕe kaЕѕdГЎ akce vyvolГЎ odpovГ­dajГ­cГ­ opaДЌnou reakci – je jasnГ©, Еѕe v reakci na pЕ™Г­tlaДЌnou sГ­lu vyvolГЎ proud vzduchu pod kЕ™Г­dlem vztlak.“

SloЕѕil si ruce na hrudi a pohodlnД› se opЕ™el.

PanГ­ BelfryovГЎ se zatvГЎЕ™ila vГ­tД›zoslavnД›. „PЕ™esnД› tak, Olivere.“

ObrГЎtila se zpГЎtky k nГЎkresu a pЕ™ikreslila nД›kolik ЕЎipek. Oliver cГ­til, Еѕe ho do hlavy zasГЎhla dalЕЎГ­ papГ­rovГЎ koule. TentokrГЎt si jГ­ ale nevЕЎГ­mal. UЕѕ mu bylo jedno, co si o nД›m myslГ­ jeho spoluЕѕГЎci. PopravdД› pЕ™edpoklГЎdal, Еѕe jen ЕѕГЎrlГ­, protoЕѕe on mД›l mozek a znal super vД›ci, jako napЕ™Г­klad fyzikГЎlnГ­ zГЎkony Isaaca Newtona, zatГ­mco oni dokГЎzali tak maximГЎlnД› zmuchlat papГ­r a trefit jГ­m nД›koho do hlavy.

SloЕѕil si ruce jeЕЎtД› o nД›co pevnД›ji a nevЕЎГ­mal si dalЕЎГ­ch koulГ­ narГЎЕѕejГ­cГ­ch mu do hlavy. SoustЕ™edil se na nГЎkres panГ­ BelfryovГ©. Nakreslila ЕЎipku mГ­Е™Г­cГ­ dolЕЇ. Vedle nГ­ napsala pЕ™Г­tlaДЌnГЎ sГ­la. DruhГЎ ЕЎipka mГ­Е™ila nahoru a nesla popisek vztlak.

„A co horkovzduЕЎnГ© balony?“ vykЕ™ikl nД›kdo zezadu. „Ty takhle urДЌitД› nefungujГ­ a pЕ™esto lГ©tajГ­.“

Oliver se otočil a pátral po původci otázky. Byl to naštvaně se tvářící chlapec s hustým obočím a dolíčkem na bradě – předtím házel s Paulem papírové koule.

„Tam jde zase o ГєplnД› jinГЅ zГЎkon,“ vysvД›tloval Oliver. „Balony lГ©tajГ­, protoЕѕe horkГЅ vzduch stoupГЎ vzhЕЇru. BratЕ™i MontgolfiГ©rovГ©, kteЕ™Г­ vynalezli horkovzduЕЎnГЅ balon, si uvД›domili, Еѕe kdyЕѕ se vzduch zachytГ­ v nД›jakГ© obГЎlce – tЕ™eba balonu – tak ta obГЎlka pak stoupГЎ vzhЕЇru, protoЕѕe hustota horkГ©ho vzduchu uvnitЕ™ je, v porovnГЎnГ­ s chladnГЅm vzduchem kolem, niЕѕЕЎГ­.“

Chlapce jako by Oliverovo vysvД›tlenГ­ jeЕЎtД› vГ­c popudilo. „No a co rakety?“ zkusil to znovu. „NemajГ­ menЕЎГ­ hustotu neЕѕ vzduch, nebo co jsi to teДЏ tvrdil. PЕ™esto letГ­ nahoru. LetГ­. Jak funguje tohle, chytrГЎku?“

Oliver se pousmГЎl. „Tady jde zase o tЕ™etГ­ pohybovГЅ zГЎkon Isaaca Newtona. JenЕѕe tentokrГЎt nejde o vztlak, ale o rozpГ­nГЎnГ­. RozpГ­nГЎnГ­ pohГЎnГ­ i parnГ­ stroj. RychlГ© hoЕ™enГ­ vyvolГЎvГЎ rozpГ­nГЎnГ­. Vzhledem k tomu, jak velkГЎ je ale raketa, musГ­ jГ­t o masivnГ­ rozpГ­nГЎnГ­.“

Oliver na sebe byl hrdГЅ. Dokonce i kdyЕѕ na nД›j dД›ti zГ­raly, jako by byl cvok, bylo mu to jedno.

ObrГЎtil se zpГЎtky ДЌelem k tabuli. Tam stГЎla panГ­ BelfryovГЎ a hrdД› se usmГ­vala.

„VГ­te, co mД›li vЕЎichni tihle vynГЎlezci spoleДЌnГ©ho?“ zeptala se. „MontgolfiГ©rovГ©, WrightovГ© a Robert Goddard, kterГЅ jako prvnГ­ zkonstruoval raketu s kapalnГЅm pohonem? Е?eknu vГЎm to. DД›lali vД›ci, kterГ© ostatnГ­ povaЕѕovali za nemoЕѕnГ©! Jejich vynГЎlezy byly ЕЎГ­lenГ©. PЕ™edstavte si, Еѕe by nД›kdo tvrdil, Еѕe stejnГЅ princip, jakГЅ se pouЕѕГ­vГЎ u starГЅch ДЌГ­nskГЅch katapultЕЇ, mЕЇЕѕeme vyuЕѕГ­t k tomu, abychom vynesli ДЌlovД›ka do vesmГ­ru! A pЕ™esto vytvoЕ™ili pЕ™elomovГ© vynГЎlezy. Vynalezli vД›ci, kterГ© zmД›nily svД›t – celГ© smД›Е™ovГЎnГ­ lidstva!“

Oliver vД›dД›l, Еѕe teДЏ mluvГ­ hlavnД› k nД›mu. Е?Г­kГЎ mu, Еѕe nezГЎleЕѕГ­ na tom, co lidГ© dД›lajГ­, nebo Е™Г­kajГ­ – nikdy by se nemД›l nechat zastraЕЎit.

A pak se stalo nД›co pozoruhodnГ©ho. V reakci na zГЎpal panГ­ BelfryovГ© celГЎ tЕ™Г­da ohromenД› ztichla. Nebylo to vynucenГ© ticho, ale pokornГ© ticho tД›ch, kteЕ™Г­ se prГЎvД› nauДЌili nД›co novГ©ho.

Oliverovi se sevЕ™el Еѕaludek. PanГ­ BelfryovГЎ byla opravdu ta nejГєЕѕasnД›jЕЎГ­ uДЌitelka. Byla jedinou osobu, kterГЎ kdy ukГЎzala stejnГ© nadЕЎenГ­ pro fyziku, vД›du a vynГЎlezce, kterГ© cГ­til i on sГЎm. Dokonce se jГ­ na chvГ­li podaЕ™ilo utiЕЎit i Oliverovy drzГ© spoluЕѕГЎky.

V tu chvГ­li narazil do okna poryv vД›tru tak silnГЅ, aЕѕ zadrnДЌely sklenД›nГ© tabulky. CelГЎ tЕ™Г­da poskoДЌila leknutГ­m a obrГЎtila pohled ven.

„ZdГЎ se, Еѕe bouЕ™e udeЕ™Г­ uЕѕ brzy,“ pronesla panГ­ BelfryovГЎ.

JeЕЎtД›, neЕѕ domluvila, ozval se z rozhlasu Е™editelЕЇv hlas.

„ЕЅГЎci, prГЎvД› jsme obdrЕѕeli varovГЎnГ­ od NГЎrodnГ­ meteorologickГ© sluЕѕby. Bude se jednat o bouЕ™i stoletГ­. BouЕ™i, kterou jsme jeЕЎtД› nezaЕѕili. Opravdu nevГ­me, co oДЌekГЎvat. Z bezpeДЌnostnГ­ch dЕЇvodЕЇ proto starosta ruЕЎГ­ zbytek dneЕЎnГ­ho vyuДЌovГЎnГ­.“

VЕЎichni zaДЌali jГЎsat a Oliver mД›l co dД›lat, aby slyЕЎel poslednГ­ slova Е™editelova oznГЎmenГ­.

„BouЕ™e udeЕ™Г­ bД›hem hodiny. Venku ДЌekajГ­ autobusy. JdД›te prosГ­m pЕ™Г­mo domЕЇ. BД›hem bouЕ™e se oficiГЎlnД› nedoporuДЌuje bГЅt venku. Opakuji, Еѕe bouЕ™e udeЕ™Г­ asi za hodinu. JednГЎ se o upozornД›nГ­ pro celГ© mД›sto, takЕѕe vГЎs budou rodiДЌe oДЌekГЎvat. Kdokoli, kdo se bude toulat venku, bude ДЌelit trestu.“

DД›tem kolem jako by to bylo vЕЎechno jedno. SlyЕЎely jen, Еѕe ЕЎkola konДЌГ­ a hodlaly si to uЕѕГ­t. SesbГ­raly si knihy a valily se ven ze tЕ™Г­dy jako stГЎdo buvolЕЇ.

Oliver se svГЅmi vД›cmi nijak nespД›chal.

„Dnes sis vedl opravdu skvД›le,“ pochvГЎlila ho panГ­ BelfryovГЎ, kdyЕѕ uloЕѕila jeden z modelЕЇ do taЕЎky. „ZvlГЎdneЕЎ se dostat domЕЇ?“ ZdГЎlo se, Еѕe mГЎ starost, aby se mu nД›co nestalo.

Oliver pЕ™ikГЅvl, aby ji ujistil, Еѕe se nic nedД›je. „Pojedu autobusem, jako vЕЎichni ostatnГ­,“ pronesl a uvД›domil si, Еѕe pЕ™itom bude muset vydrЕѕet cestovГЎnГ­ s Chrisem. ZachvД›l se.

Oliver si pЕ™ehodil batoh pЕ™es rameno a spoleДЌnД› s ostatnГ­mi dД›tmi vyЕЎel ven. Nebe bylo temnГ©, skoro ДЌernГ©. PЕЇsobilo to zlovД›stnД›.

Se skloněnou hlavou zamířil Oliver k autobusové zastávce. V tu chvíli si ale koutkem oka všiml něčeho mnohem děsivějšího, než byla obrovská bouře – Chrise. A společně s ním se hnali jeho kumpáni.

Oliver pЕ™idal do kroku, mГ­Е™il k prvnГ­mu autobusu v Е™adД›. Autobus byl plnГЅ dД›tГ­ a oДЌividnД› se chystal k odjezdu. AniЕѕ by se Oliver podГ­val, kam autobus jede, naskoДЌil do nД›j.

PrГЎvД› vДЌas. DveЕ™e zasyДЌely a zavЕ™ely se za nГ­m. O zlomek sekundy pozdД›ji se na jejich druhГ© stranД› objevil Chris a zlobnД› se mraДЌil. Jeho kumpГЎni stГЎli kolem a prohlГ­Еѕeli si Olivera pЕ™es dveЕ™e. Ty teДЏ fungovaly jako chabГЅ ЕЎtГ­t z tenkГ©ho skla.

Autobus se rozjel a zachrГЎnil tak Olivera pЕ™ed jejich zuЕ™ivГЅmi pohledy.

NabГ­ral rychlost a Oliver se zadГ­val z okna. Olivera vydД›silo, kdyЕѕ si uvД›domil, Еѕe Chris a jeho kumpГЎni nastoupili do druhГ©ho ДЌekajГ­cГ­ho autobusu. Ten teДЏ jel stejnou cestou, jako OliverЕЇv.

TД›Еѕce polkl. Chris a jeho kamarГЎdi byli v druhГ©m autobuse. Oliver vД›dД›l, Еѕe kdyЕѕ ho uvidГ­ vystupovat, vystoupГ­ i oni. Vrhnou se na nД›j a seЕ™eЕѕou ho. Kousl se do rtu a pЕ™emГЅЕЎlel, co dГЎl. Kdyby tak existoval jeho neviditelnГЅ plГЎЕЎЕҐ. PrГЎvД› teДЏ by byl pravГЅ ДЌas na jeho pouЕѕitГ­!

Ozvalo se hrozivГ© zapraskГЎnГ­ a nebe jako by se otevЕ™elo. Spustil se prudkГЅ dГ©ЕЎЕҐ a oblohu kЕ™iЕѕovaly blesky. TakЕѕe tolik k tГ© hodinД› ДЌasu, kterou ГєdajnД› mД›li. BouЕ™e uЕѕ pЕ™iЕЎla.

Autobus nebezpeДЌnД› zakliДЌkoval. Oliver se chytil kovovГ© tyДЌe, rameny narГЎЕѕel do ostatnГ­ch dД›tГ­ stojГ­cГ­ch kolem. Situace se nГЎhle promД›nila ze zlovД›stnГ© na dost dД›sivou.

Nebem se mihl dalЕЎГ­ rozeklanГЅ blesk. DД›ti v autobuse vyjekly strachem.

Oliver si uvědomil, že by bouři mohl využít ve svůj prospěch. Vystoupit na správné zastávce nepřipadalo v úvahu – Chris a jeho kumpáni by tam na něj už čekali. Musel proto vystoupit tam, kde to nebudou předpokládat. Musí splynout s davem. Vzhledem k prudkému dešti a všeobecnému zmatku by se mu mohlo podařit uniknout jejich pozornosti.

Ve chvГ­li, kdy autobus zpomalil kvЕЇli zastГЎvce, vyrazila velkГЎ skupina dД›tГ­ ke dveЕ™Г­m. Oliver se rozhlГ©dl a zjistil, Еѕe jsou pЕ™Г­mo na hranicГ­ch lepЕЎГ­ho sousedstvГ­, kde zЕ™ejmД› Еѕila vД›tЕЎina dД›tГ­ navЕЎtД›vujГ­cГ­ch Campbellovu juniorskou stЕ™ednГ­. Oliver to tam sice neznal moc dobЕ™e, ale zhruba tuЕЎil, kudy se odsud dostat domЕЇ.

VmГ­sil se tedy do davu a vystoupil z autobusu na neznГЎmГ© zastГЎvce. OkamЕѕitД› ho zalil dГ©ЕЎЕҐ. SnaЕѕil se drЕѕet se skupinou dД›tГ­, ale vД›tЕЎina se jich rozprchla rЕЇznГЅmi smД›ry. NavГ­c mД›ly dД›ti naspД›ch kvЕЇli ЕЎpatnГ©mu poДЌasГ­. NeЕѕ se Oliver vzpamatoval, stГЎl na chodnГ­kЕЇ ГєplnД› sГЎm.

Ani ne o sekundu pozdД›ji zastavil v zastГЎvce druhГЅ autobus. Oliver si pЕ™es zamlЕѕenГ© okno vЕЎiml Chrise. A pak si Chris oДЌividnД› vЕЎiml Olivera. ZaДЌal totiЕѕ divoce gestikulovat jeho smД›rem a zЕ™ejmД› nД›co pokЕ™ikoval na svГ© pЕ™ГЎtele. Oliver nepotЕ™eboval, aby mu nД›kdo vysvД›tlil, co Chrisova gestikulace znamenГЎ. Е el si pro nД›j.

Oliver se rozbД›hl.

Sice v podstatД› nevД›dД›l, kde je, pЕ™esto utГ­kal. BД›Еѕel smД›rem, o kterГ©m matnД› tuЕЎil, Еѕe by mД›l vГ©st k nД›mu domЕЇ.

NeohlГ­Еѕel se, prostД› bД›Еѕel. CГ­til nГЎpory vД›tru a deЕЎtД›, kterГ© mu ztД›Еѕovaly pohyb. VД›dД›l ale, Еѕe by mu mohly pomoct, protoЕѕe Chris bude mГ­t se svГЅm zavalitГЅm tД›lem mnohem vД›tЕЎГ­ problГ©my.

Oliver si nГЎhle uvД›domil, Еѕe Chris nenГ­ jeho jedinou starostГ­. Byli s nГ­m i vЕЎichni jeho pЕ™ГЎtelГ©. ObzvlГЎЕЎЕҐ ta dГ­vka umД›la bД›hat. Oliver si dovolil se ohlГ©dnout a vidД›l, Еѕe ho zaДЌГ­nГЎ dohГЎnД›t.

ProbД›hl kolem nД›kolika obchodЕЇ a pak zahnul do uliДЌky vedoucГ­ nД›kam za nД›. ObГ­hal nejrЕЇznД›jЕЎГ­ pЕ™ekГЎЕѕky jako pЕ™evrГЎcenГ© nГЎkupnГ­ vozГ­ky a prГЎzdnГ© krabice, kterГЅmi zmГ­tal vГ­tr.

Zahnul za roh a na okamЕѕik se tak ztratil z dohledu pronГЎsledujГ­cГ­ch tyranЕЇ.

Ve chvГ­li, kdy silnГЅ poryv vД›tru pЕ™evrГЎtil jeden odpadkovГЅ koЕЎ, dostal Oliver nГЎpad. Bez zavГЎhГЎnГ­ se vrhl do koЕЎe, pЕ™elezl hnijГ­cГ­ jГ­dlo a prГЎzdnГ© obaly, aЕѕ ho zvenДЌГ­ nemohlo bГЅt vidД›t. Pak se schoulil do klubГ­ДЌka a ДЌekal.

Na kusu chodnГ­ku, kterГЅ vidД›l, se objevila dГ­vka. PЕ™eЕЎla do kroku a zaДЌala se rozhlГ­Еѕet. UrДЌitД› ho hledala. Pak zaslechl dalЕЎГ­ dusajГ­cГ­ kroky a vidД›l, Еѕe dГ­vku dobД›hl Chris a zbГЅvajГ­cГ­ kumpГЎni.

„Kam zmizel?“ slyЕЎel Oliver vykЕ™iknout jednoho z nich.

„Jak jsi ho mohla ztratit?“ ozval se ChrisЕЇv hlas.

„ProstД› tady byl a pak byl najednou pryДЌ!“ vykЕ™ikla dГ­vka.

Oliver se ani nehnul. Srdce mu divoce buЕЎilo a mД›l pocit, Еѕe mu nepatЕ™Г­ ani ruce ani nohy.

„UdД›lal nД›jakГЅ ty svoje ДЌГЎry,“ pronesl Chris.

Oliver se ve svГ© pГЎchnoucГ­, temnГ© skrГЅЕЎi zamraДЌil. Co tГ­m Chris myslel.

„To je fakt ujetГЅ,“ vyhrkla dГ­vka. „Jako Еѕe jen tak zmizel?“

„UЕѕ jsem vГЎm to Е™Г­kal, ne?“ odpovД›dД›l Chris. „Je to zrЕЇda.“

„MoЕѕnГЎ je posedlГЅ,“ pronesl jeden z chlapcЕЇ.

„NebuДЏ blbej,“ ЕЎtД›kl Chris. „NenГ­ posedlГЅ. Je na nД›m ale nД›co fakt divnГЅho. TeДЏ uЕѕ mi vД›Е™Г­te?“

„JГЎ jo,“ prohlГЎsila dГ­vka. Oliver si uvД›domil, Еѕe jejГ­ hlas slyЕЎГ­ z vД›tЕЎГ­ dГЎlky.

OpatrnД› vykoukl a vidД›l, Еѕe Chris i s kumpГЎny mГ­Е™Г­ pryДЌ.

Oliver ДЌekal. Dokonce ani kdyЕѕ utichla ta podivnГЎ konverzace, ve kterГ© se zabГЅvali pЕ™Г­mo jГ­m, nechtД›l opustit bezpeДЌГ­ odpadkovГ©ho koЕЎe. PoЕ™ГЎd jeЕЎtД› hrozilo, Еѕe opodГЎl ДЌekГЎ nД›kdo z nich a doufГЎ, Еѕe zjistГ­, kam se Oliver podД›l.

Netrvalo dlouho a dГ©ЕЎЕҐ jeЕЎtД› zesГ­lil. Oliver slyЕЎel, jak tvrdД› buЕЎГ­ do odpadkovГ©ho koЕЎe. Teprve v tu chvГ­li akceptoval, Еѕe je Chris opravdu pryДЌ. Dokonce i kdyЕѕ chtД›l zbГ­t Olivera, nestГЎl by kvЕЇli tomu v takovГ©mhle deЕЎti. Oliver si byl tГ©mД›Е™ jistГЅ, Еѕe ani Chrisovi kumpГЎni nebudou tak vytrvalГ­.

Rozhodl se tedy vylГ©zt z koЕЎe. KdyЕѕ se ale pЕ™esouval k jeho ГєstГ­, opЕ™el se do koЕЎe ohromnГЅ poryv vД›tru. Srazil Olivera zpГЎtky do jeho hlubin. Pak zЕ™ejmД› vГ­tr zmД›nil smД›r, protoЕѕe Oliver cГ­til, jak se koЕЎ pohnul. VГ­tr byl tak silnГЅ, Еѕe ho valil po ulici!

Oliver se zapЕ™el o stД›ny svГ©ho kovovГ©ho vД›zenГ­. JedinГ©, co cГ­til byl strach. NedokГЎzal se zorientovat, pЕ™evracel se ze strany na stranu. Z paniky a neustГЎlГ©ho otГЎДЌenГ­ se mu zvedal Еѕaludek. Oliver by byl nejradЕЎi, kdyby to vЕЎechno skonДЌilo, ale zdГЎlo se, Еѕe poДЌasГ­ mГЎ jinГ© Гєmysly. SmГЅkalo jeho koЕЎem a metalo ho ze strany na stranu.

NГЎhle narazil Oliver hlavou do stД›ny koЕЎe. Byl to prudkГЅ nГЎraz. ZajiskЕ™ilo se mu pЕ™ed oДЌima. Oliver vydechl a vЕЎe pohltila temnota.



*



Oliver pomalu otevЕ™el oДЌi, prvnГ­, co uvidД›l, byl klenutГЅ strop jeho kovovГ©ho vД›zenГ­. OtГЎДЌenГ­ pЕ™estalo, ale zvenДЌГ­ bylo stГЎle slyЕЎet vytГ­ vД›tru a dunД›nГ­ bouЕ™e. Zamrkal a snaЕѕil se zorientovat. Po rГЎnД›, kterГЎ ho srazila do bezvД›domГ­, mu tepalo v hlavД›.

NetuЕЎil, jak dlouho byl mimo, ale vidД›l, Еѕe je celГЅ pokrytГЅ odpadky. Zvedl se mu Еѕaludek.

Oliver se rychle vyhrabal ven. KdyЕѕ vykoukl, vidД›l, Еѕe je nebe temnГ© a jako ЕЎedГЎ opona z nД›j padГЎ dГ©ЕЎЕҐ.

Když se postavil, trvalo jen několik sekund a už byl zase skrz naskrz promočený. Zamnul si ruce – marně se pokoušel si je takhle zahřát. Roztřeseně se rozhlédl, aby zjistil, kde je.

NГЎhle si uvД›domil, kam se dostal. KovovГЅ koЕЎ ho totiЕѕ dokutГЎlel aЕѕ ke starГ© tovГЎrnД›! TentokrГЎt se v nГ­ ale svГ­tilo.

Гљdivem otevЕ™el Гєsta. MД›l snad halucinace? MoЕѕnГЎ, Еѕe je jeЕЎtД› zmatenГЅ po rГЎnД› do hlavy.

Déšť neustával – stále Olivera bičoval. Světla továrny působila jako maják, táhla chlapce k sobě.

Oliver přidal do kroku. Stoupl na trávník obklopující továrnu, ten se mu pod nohama prohnul, byl také celý rozmáčený – jako miniaturní bažina. Oliver prošel kolem továrny, prodral se kopřivami a břečťanem. Spěchal, aby se co nejdříve dostal k zadnímu vchodu. Aby se měl kde ukrýt. Dveře na tom byly stejně, jako když tu byl posledně – pootevřené tak akorát, aby se jimi protáhl dovnitř. Rychle to udělal a uvědomil si, že je zase v té samé potemnělé místnosti. Že cítí stejný pach prachu a opuštěné budovy.

Oliver se zastavil. Ulevilo se mu, že je pryč z deště. Čekal, až se mu oči přizpůsobí temnotě. Když se to stalo, viděl, že je všechno tak, jak to bylo předtím. Všude prach, pavučiny, nepoužívané staré stroje. Až na to, že…

Oliver si vЕЎiml tenkГ© rovnГ© ДЌГЎry na podlaze. Nebyla to barva, ale svД›tlo. SvД›telnГЅ paprsek. Oliver vД›dД›l, Еѕe kaЕѕdГЅ paprsek musГ­ mГ­t nД›jakГЎ zdroj, takЕѕe vyrazil kupЕ™edu. Sledoval svД›tlo jako cestu z drobeДЌkЕЇ. DobД›hl aЕѕ na jeho konec, kde narazil na pevnou cihlovou zeДЏ.

To je divnГ©, pomyslel si Oliver, kdyЕѕ zastavil a dotkl se zdi prsty. SvД›tlo nemЕЇЕѕe prochГЎzet skrz objekty.

RozhlГ­Еѕel se, ohmatГЎval zeДЏ a pЕ™emГЅЕЎlel, jak je to moЕѕnГ©, Еѕe svД›tlo prochГЎzГ­ skrz pevnou pЕ™ekГЎЕѕku. NГЎhle rukou narazil na nД›co jinГ©ho. Klika?

Oliver ucГ­til pЕ™Г­val nadД›je. Stiskl kliku a kdyЕѕ se ozval hlasitГЅ skЕ™Г­pot, odskoДЌil.

ZemД› se zachvД›la. Oliver zakolГ­sal. SnaЕѕil se udrЕѕet rovnovГЎhu, zatГ­mco se zemД› pod jeho nohama pohybovala.

OtГЎДЌel se. Nejen on, ale i zeДЏ. Muselo jГ­t o nД›jakГЅ ohromnГЅ otoДЌnГЅ mechanismus! Jak se otГЎДЌela, zalila Olivera ohromnГЎ zГЎЕ™e.

Oliver zamrkal. NГЎhlГ© svД›tlo ho oslepilo. KvЕЇli pohybujГ­cГ­ se podlaze navГ­c ztrГЎcel rovnovГЎhu. PЕ™ipadal si nejistД›.

A pak, stejnД› nГЎhle, jako pohyb zaДЌal, i ustal. Ozvalo se cvaknutГ­ a zeДЏ zapadla na mГ­sto. Oliver se zakymГЎcel, tentokrГЎt kvЕЇli prudkГ©mu zastavenГ­.

Rozhlédl se a to, co viděl, ho šokovalo. Stál v úplně novém křídle továrny. Bylo plné úžasných, fantastických vynálezů. Nešlo o ty pavučinami pokryté, skřípající, rezavé relikty, které viděl předtím. Od podlahy po strop – kam jen jeho oko dohlédlo – stály nové, lesklé a opravdu velké stroje.

Oliver si nemohl pomoct. Nadšeně se rozběhl k prvnímu stroji. Měl pohyblivé rameno, které se otáčelo přímo Oliverovi nad hlavou. Ten se přikrčil v pravou chvíli. Rameno ho minulo a ruka na konci ramene vložila uvařené vejce do snídaňového pohárku na vajíčka. Hned vedle byly dvě mechanické ruce bez těla – a hrály na piano. Do rytmu jim tikal ohromný mosazný metronom.

Oliver byl tak zaujatГЅ a rozradostnД›nГЅ vynГЎlezy kolem, Еѕe si ani nevЕЎiml podivnГ©ho miskovitГ©ho stroje ze vДЌera, ani muЕѕe, kterГЅ na nД›m pracoval. NГЎhle zakukala mechanickГЎ kukaДЌka v kukaДЌkovГЅch hodinГЎch. Oliver uskoДЌil stranou a narazil pЕ™itom do cizГ­ho muЕѕe. V tu chvГ­li si uvД›domil, Еѕe tam nenГ­ sГЎm.

Oliver leknutГ­m zalapal po dechu a prudce se obrГЎtil. NГЎhle si uvД›domil, na koho se dГ­vГЎ. I kdyЕѕ byl mnohem starЕЎГ­ neЕѕ na obrГЎzku v knize, vД›dД›l Oliver, Еѕe hledГ­ do oДЌГ­ Armanda Illstroma.

Prudce vydechl. Nemohl tomu uvД›Е™it. Jeho hrdina byl pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m, opravdu stГЎl pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m, ЕѕivГЅ a zdravГЅ!

„Vida!“ usmГЎl se Armando. „ДЊekal jsem, kdy se tu ukГЎЕѕeЕЎ.“




KAPITOLA PГЃTГЃ


Oliver ohromenД› zamrkal. Na rozdГ­l od zaprГЎЕЎenГ© a pavuДЌinami pokrytГ© tovГЎrny, kterГЎ byla na druhГ© stranД› mechanickГ© zdi, byla tovГЎrna na tГ©hle stranД› vyhЕ™ГЎtГЎ a blГЅskala se ДЌistotou. VЕЎechno tu Еѕilo.

„NenГ­ ti zima?“ zeptal se Armando. „VypadГЎЕЎ, Еѕe jsi zmokl.“

Oliver sklouzl pohledem zpГЎtky k vynГЎlezci. Е okovalo ho, Еѕe opravdu stojГ­ pЕ™Г­mo pЕ™ed nГ­m. NД›kolik okamЕѕikЕЇ se nezmohl na slovo.

Pokusil se vyslovit, „zmokl jsem,“ ale to, co z nД›j vyЕЎlo, bylo jen jakГ©si zachrochtГЎnГ­.

„Aha, aha,“ pronesl Armando. „PЕ™ipravГ­m ti nД›co horkГ©ho k pitГ­.“

I kdyЕѕ to byl jasnД› Armando z Oliverovy knihy vynГЎlezcЕЇ, mД›l obliДЌej poznamenanГЅ ДЌasem. Oliver v hlavД› rychle poДЌГ­tal. VД›dД›l, Еѕe Armandova tovГЎrna fungovala bД›hem druhГ© svД›tovГ© vГЎlky. ЕЅe Armando byl v dobД› rozkvД›tu tovГЎrny zhruba dvacetiletГЅ mladГ­k, coЕѕ znamenalo, Еѕe teДЏ mu muselo bГЅt pЕ™es devadesГЎt! Teprve teДЏ si Oliver vЕЎiml, Еѕe se Armando opГ­rГЎ o hЕЇlku.

Oliver nГЎsledoval Armanda po tovГЎrnД›. Sice byla osvД›tlenГЎ, ale svД›tlo ani zdaleka nepronikalo do vЕЎech koutЕЇ, takЕѕe Oliver netuЕЎil, co jsou vЕЎechny ty vГЅtvory kolem. PЕ™edpoklГЎdal, Еѕe jde o dalЕЎГ­ Armandovy skvД›lГ© vynГЎlezy. A Еѕe, na rozdГ­l od tД›ch na druhГ© stranД›, opravdu fungujГ­.

ProЕЎli chodbou. Oliver stГЎle jeЕЎtД› nemohl uvД›Е™it tomu, Еѕe je to vЕЎechno skuteДЌnГ©. PЕ™edpoklГЎdal, Еѕe se kaЕѕdou chvГ­li musГ­ probudit a uvД›domit si, Еѕe je to jen sen, kterГЅ se odehrГЎvГЎ v jeho hlavД›, zatГ­mco je v bezvД›domГ­.

A aby to všechno bylo ještě fantastičtější a neskutečnější, byla celá továrna vystavěná jako králičí nora – labyrint plný dveří a oblouků, schodů a chodeb a všechno se to spojovalo na hlavním podlaží. Dokonce i když předtím obešel továrnu dokola, nezdálo se mu na ní nic zvláštního. Žádné stopy po schodištích ani ničem podobném. Oliver se snažil všechno si racionálně vysvětlit. Zřejmě to bylo tím, že byla továrna tak obrovská, a proto nebylo zvenčí nic poznat. Vypadala prostě jako cihlová kostka. Nebylo možné rozpoznat uspořádání interiéru. Nikdo by navíc něco takového ani nečekal. Věděl, že Armanda považují za bláznivého, ale vnitřní prostory jeho továrny byly naprosto bizarní!

Oliver se cestou rozhlГ­Еѕel. Skrz sklo jednД›ch dveЕ™Г­ vidД›l obrovskГЅ stroj, kterГЅ mu pЕ™ipomnД›l ranГЅ prototyp poДЌГ­taДЌe Charlese Babbage. Za jinГЅmi dveЕ™mi byla mГ­stnost s vysokГЅm stropem, v mezipatЕ™e byla Е™ada obrovskГЅch teleskopЕЇ namГ­Е™enГЅch k rozmД›rnГ©mu oknu.

Oliver nГЎsledoval starГ©ho vynГЎlezce a koneДЌnД› mД›l pocit, Еѕe bude moct promluvit. Nakoukl do dalЕЎГ­ mГ­stnosti, kolem kterГ© prochГЎzeli. Byla plnГЎ automatonЕЇ s dД›sivД› lidskГЅmi rysy. V dalЕЎГ­ byl vojenskГЅ tank vyzbrojenГЅ nejpodivnД›ji vypadajГ­cГ­mi zbranД›mi, jakГ© kdy Oliver vidД›l.

„HorГЎcia si nevЕЎГ­mej,“ pronesl nГЎhle Armando. Oliver se s trhnutГ­m probral z Гєvah.

RozhlГ©dl se a pГЎtral pЕ™itom po HorГЎciovi. V myЕЎlenkГЎch uЕѕ si pЕ™edstavoval vЕЎemoЕѕnГ© stroje, kterГ© si mohly vyslouЕѕit podobnГ© jmГ©no. Teprve pak si vЕЎiml smutnД› se tvГЎЕ™Г­cГ­ho bloodhounda leЕѕГ­cГ­ho na pelechu.

Armando pokraДЌoval. „Jeho artritida je jeЕЎtД› horЕЎГ­ neЕѕ moje. ChudГЎДЌek je kvЕЇli tomu dost mrzutГЅ.“

Oliver si psa rychle prohlГ©dl. HorГЎcio zaДЌenichal, pak sloЕѕil hlavu a s unavenГЅm odfrknutГ­m usnul.

Armando se ztuhle vbelhal do malГ© kuchyЕ€ky a Oliver ho nГЎsledoval. V kuchyЕ€ce byl nepoЕ™ГЎdek, vlastnД› vypadala pЕ™esnД› tak, jak by ДЌlovД›k oДЌekГЎval od muЕѕe, kterГЅ se poslednГ­ch sedmdesГЎt let soustЕ™edil na tvorbu blГЎznivГЅch vynГЎlezЕЇ, kterГ© nikdy nefungovaly.

Olivera oslnila blikajГ­cГ­ zГЎЕ™ivka.

„MГЎЕЎ rГЎd rajДЌatovou polГ©vku?“ zeptal se Armando nГЎhle.

„Eh…“ vydechl Oliver. OДЌividnД› mД›l stГЎle problГ©m promluvit. VlastnД› mu dД›lal problГ©m i fakt, Еѕe mu jeho hrdina nabГ­zГ­ polГ©vku.

„Budu to brГЎt jako ano,“ usmГЎl se laskavД› Armando.

Oliver ho sledoval, jak vzal ze skЕ™Г­nД›, jejГ­Еѕ dvГ­Е™ka jen tak tak drЕѕela na pantech, dvД› plechovky polГ©vky. Potom vyndal ze zГЎsuvky pЕ™Г­stroj, kterГЅ pЕ™ipomГ­nal otvГ­rГЎk na konzervy, ale byl tak velkГЅ, Еѕe k jeho pouЕѕГ­vГЎnГ­ byly potЕ™eba obД› ruce.

„KdyЕѕ Е™Г­kajГ­, Еѕe nenГ­ nutnГ© znovu vynalГ©zat kolo, majГ­ pravdu,“ pronesl Armando a uchechtl se Oliverovu udivenГ©mu pohledu.

KoneДЌnД› byly konzervy otevЕ™enГ© a Armando se pustil do ohЕ™Г­vГЎnГ­ polГ©vky v hrnci na malГ©m plynovГ©m sporГЎku. Oliver si pЕ™ipadal naprosto ztuhlГЅ. Nemohl se hnout, dokonce ani promluvit. Mohl jen zГ­rat na starГ©ho muЕѕe na skuteДЌnou, ЕѕivoucГ­, dГЅchajГ­cГ­ verzi svГ©ho hrdiny. NД›kolikrГЎt se i ЕЎtГ­pl, aby se pЕ™esvД›dДЌil, Еѕe nesnГ­. Bylo to ale skuteДЌnГ©. SkuteДЌnД› tu byl. SkuteДЌnД› byl v jednГ© mГ­stnosti s Armandem Illstromem.

„PosaДЏ se, prosГ­m,“ pronesl Armando, kdyЕѕ na rozviklanГЅ stЕЇl postavil dvД› misky polГ©vky. „A jez.“

Oliver si naЕЎtД›stГ­ vzpomnД›l, jak se sedГЎ. PЕ™ijal tedy nabГ­zenГ© mГ­sto a pЕ™ipadal si pЕ™itom opravdu zvlГЎЕЎtnД›. Armando se pomalu usadil na druhГ© Еѕidli. Oliver si vЕЎiml, Еѕe mГЎ zamlЕѕenГЅ pohled a na obliДЌeji skvrny vybledlГ© kЕЇЕѕe. JasnГ© pЕ™Г­znaky vysokГ©ho vД›ku. KdyЕѕ Armando poloЕѕil ruce na stЕЇl, zdГЎlo se, Еѕe jsou vЕЎechny klouby jeho prstЕЇ nateklГ© a zarudlГ© od artritidy.

KdyЕѕ Oliver ucГ­til vЕЇni polГ©vky, zakruДЌelo mu v Еѕaludku. I kdyЕѕ byl ze vЕЎeho v ЕЎoku a nebyl si jistГЅ, co dГЎl, pЕ™emohl ho hlad. JeЕЎtД›, neЕѕ mД›l ДЌas se nad tГ­m zamyslet, chopil se lЕѕГ­ce. VzГЎpД›tГ­ zjistil, Еѕe je polГ©vka opravdu dobrГЎ. Chutnala mnohem lГ©pe neЕѕ cokoli, co zatГ­m uvaЕ™ili jeho rodiДЌe. Znovu ji ochutnal a nevЕЎГ­mal si pЕ™itom, Еѕe ho pГЎlГ­ na patЕ™e.

„ChutnГЎ?“ zeptal se Armando a sГЎm pЕ™itom nabГ­ral polГ©vku mnohem pomaleji.

Oliver se pЕ™imД›l bГЅt alespoЕ€ trochu sluЕЎnГЅ a mezi jednotlivГЅmi lЕѕГ­cemi polГ©vky rychle pЕ™ikГЅvl.

„DoufГЎm, Еѕe se trochu rozehЕ™ejeЕЎ,“ dodal laskavД› Armando.

Oliver si nebyl jistГЅ, jestli tГ­m myslГ­ rozehЕ™ГЎtГ­ z chladnГ©ho deЕЎtД›, nebo jeho komunikaДЌnГ­ schopnosti. Od chvГ­le, kdy sem pЕ™iЕЎel toho totiЕѕ opravdu moc nenamluvil. Byl tak rozechvД›lГЅ z bouЕ™e a ze setkГЎnГ­ s Armandem, Еѕe jeho schopnost komunikace naprosto selhala.

Zkusil to tedy teДЏ, pokusil se vyslovit jednu z otГЎzek, kterГ© ho pГЎlily nejvГ­c. KdyЕѕ ale otevЕ™el pusu, vyЕЎlo z nГ­ mГ­sto slov jen ohromnГ© zГ­vnutГ­.

„Jsi unavenГЅ,“ pronesl Armando. „No samozЕ™ejmД›. Tady vedle je pokoj, kde si mЕЇЕѕeЕЎ schrupnout. PЕ™inesu ti nД›jakГ© pЕ™ikrГЅvky, protoЕѕe poДЌasГ­ je opravdu chladnГ©.“

Oliver zamrkal. „Schrupnout?“

Armando pЕ™ikГЅvl a pak vysvД›tlil. „PЕ™ece nepЕЇjdeЕЎ do toho psГ­ho poДЌasГ­, ne? Podle poslednГ­ho hlГЎЕЎenГ­ od starosty bychom se mД›li schovat minimГЎlnД› na nД›kolik hodin.“

VЕЇbec poprvГ© se Oliver v myЕЎlenkГЎch obrГЎtil k rodiДЌЕЇm. Pokud poslechli starostovu vГЅzvu a vrГЎtili se domЕЇ, co se asi stalo, kdyЕѕ zjistili, Еѕe je tam jen jedno z jejich dД›tГ­? NetuЕЎil, jak dlouho byl v koЕЎi, jak dlouho zЕЇstal v bezvД›domГ­, ani jak dlouho uЕѕ byl vlastnД› v tovГЎrnД›. BojГ­ se teДЏ o nД›j?

Pak zavrtД›l hlavou a setЕ™ГЎsl ze sebe vЕЎechny obavy. RodiДЌe si toho nejspГ­ЕЎ ani nevЕЎimli. ProДЌ by se mД›l vzdГЎt pЕ™Г­leЕѕitosti odpoДЌinout si ve skuteДЌnГ© posteli. ZvlГЎЕЎЕҐ, kdyЕѕ doma na nД›j ДЌekal jen ubohГЅ vГЅklenek?

VzhlГ©dl k Armandovi.

„To znГ­ opravdu dobЕ™e,“ Е™ekl. KoneДЌnД› se mu podaЕ™ilo vyslovit celou vД›tu. „DД›kuji.“ OdmlДЌel se a zvaЕѕoval, co dГЎl. „MГЎm na vГЎs spoustu otГЎzek.“

„Budu tu i potom, co se probudГ­ЕЎ,“ pronesl laskavД› Armando. „BudeЕЎ sytГЅ, odpoДЌatГЅ a zahЕ™ГЎtГЅ. Pak si mЕЇЕѕeme promluvit o ДЌem budeЕЎ chtГ­t.“

V jeho pohledu bylo nД›co vД›doucГ­ho. Oliver se zamyslel, jestli o nД›m nГЎhodou Armando nД›co nevГ­. O jeho podivnГ© moci, vizГ­ch a o tom, co by asi mohly znamenat. Oliver ty myЕЎlenky ale rychle potlaДЌil. SamozЕ™ejmД›, Еѕe Armando nic nevД›dД›l. Na Armandovi nebylo nic magickГ©ho. Byl to jen starГЅ vynГЎlezce v podivnГ© tovГЎrnД›, ne nД›jakГЅ mГЎg, kouzelnГ­k nebo nД›co takovГ©ho.

Oliver cГ­til, jak ho Гєnava zmГЎhГЎ stГЎle vГ­c a vГ­c. Nezmohl se ani na nГЎmitku. BouЕ™e, poslednГ­ch nД›kolik dnГ­ stresu z novГ© ЕЎkoly, nedostatek jГ­dla, vЕЎechno si to na nД›m nГЎhle vybralo svoji daЕ€.

„DobЕ™e,“ souhlasil. „Ale bude to jen na chvilku.“

„SamozЕ™ejmД›,“ odpovД›dД›l Armando.

Oliver vstal a promnul si unavenГ© oДЌi. Armando svГ© kЕ™ehkГ© tД›lo podpГ­ral hЕЇlkou.

„Tudy,“ pronesl Armando a pokynul smД›rem k ГєzkГ©, ЕЎpatnД› osvД›tlenГ© chodbД›.

Oliver nechal Armanda jГ­t jako prvnГ­ho. UnavenД› se ЕЎoural v krГЎtkГ©m odstupu. MД›l pocit, Еѕe mГЎ neskuteДЌnД› tД›ЕѕkГ© nohy. Jako by si teprve teДЏ uvД›domil tГ­hu vЕЎeho toho stresu a smutku.

Na konci chodby byly podivné dřevěné dveře – byly nižší než klasické dveře a nahoře měly klenbu, jako by patřily k nějaké kapli. Dokonce v nich bylo i malé okénko rámované leštěným kovem.

Armando otevЕ™el dveЕ™e a pokynul Oliverovi, aby ЕЎel dГЎl. Oliver cГ­til jakГ©si nervГіznГ­ oДЌekГЎvГЎnГ­, pЕ™ekroДЌil prГЎh.

MГ­stnost byla vД›tЕЎГ­, neЕѕ oДЌekГЎval a v porovnГЎnГ­ s kuchynГ­ takГ© byla v mnohem lepЕЎГ­m stavu. PЕЇsobila ГєtulnГЅm dojmem. Byla v nГ­ velkГЎ postel s bГ­lou peЕ™inou a polЕЎtГЎЕ™i, navГ­c na nГ­ ДЌekala vlnД›nГЎ pЕ™ikrГЅvka. Pod oknem s dlouhГЅmi modrГЅmi zГЎvД›sy stГЎl stЕЇl s vГЎleДЌnГЅmi figurami. V jednom rohu stГЎlo polstrovanГ© kЕ™eslo a hned vedle nД›j knihovna plnГЎ knih s dobrodruЕѕnГЅmi pЕ™Г­bД›hy.

PЕ™ipomГ­nalo to pokoj, o jakГ©m by snil jedenГЎctiletГЅ chlapec. RozhodnД› to vypadalo lГ©pe neЕѕ vГЅklenek v chladnГ©m koutД› nevybavenГ©ho obГЅvacГ­ho pokoje. PЕ™i tГ© vzpomГ­nce se Olivera zmocnil smutek. SilnД›jЕЎГ­, neЕѕ pocit smutku ale byl pocit vdД›ku za tuto moЕѕnost tomu vЕЎemu alespoЕ€ na pГЎr hodin uniknout.

Oliver se podГ­val na Armanda. „Tohle je opravdu hezkГЅ pokoj,“ Е™ekl. „VГЎЕѕnД› vГЎm nevadГ­, kdyЕѕ tu zЕЇstanu?“

Uvědomil si, že jeho promočené oblečení a zabahněné boty zanechávají stopy po celé továrně. Místo toho, aby mu Armando vynadal nebo ho přímo potrestal – jako to udělali jeho rodiče kvůli promočenému svetru – se jen vědoucně usmál.

„DoufГЎm, Еѕe se dobЕ™e vyspГ­ЕЎ a aЕѕ se probudГ­ЕЎ, bude ti dobЕ™e,“ Е™ekl. Pak se otoДЌil a odeЕЎel.

Oliver jeЕЎtД› sekundu ohromenД› stГЎl a pak si uvД›domil, Еѕe je pЕ™Г­liЕЎ unavenГЅ na to, aby se drЕѕel na nohou. ChtД›l se zamyslet nad vЕЎemi podivnostmi, kterГ© dnes zaЕѕil, najГ­t v nich nД›jakГЅ smysl, pЕ™ehrГЎt si je a uspoЕ™ГЎdat. OvЕЎem jedinГ©, co teДЏ chtД›lo a zvlГЎdalo jeho tД›lo, byl spГЎnek.

SvlГ©kl tedy mokrГ© obleДЌenГ­, navlГ©kl na sebe velkГ© pyЕѕamo, kterГ© na nД›j ДЌekalo ve skЕ™Г­ni a zalezl do postele. Matrace byla tak pohodlnГЎ. PeЕ™ina byla teplГЎ a vonД›la ДЌerstvou levandulГ­.

KdyЕѕ se Oliver schoulil ve velkГ©, vyhЕ™ГЎtГ© posteli, cГ­til se bezpeДЌnД›ji neЕѕ kdy dЕ™Г­v. KoneДЌnД› mД›l pocit, Еѕe je nД›kde, kam patЕ™Г­.




KAPITOLA Е ESTГЃ


VЕЎude bylo naprostГ© ticho. Oliverovi se do vГ­ДЌek opЕ™elo jasnГ© sluneДЌnГ­ svД›tlo. Pomalu je otevЕ™el. Mezerou v zГЎvД›sech prochГЎzel paprsek svД›tla.




Конец ознакомительного фрагмента.


Текст предоставлен ООО «ЛитРес».

Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию (https://www.litres.ru/pages/biblio_book/?art=43694439) на ЛитРес.

Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.



Если текст книги отсутствует, перейдите по ссылке

Возможные причины отсутствия книги:
1. Книга снята с продаж по просьбе правообладателя
2. Книга ещё не поступила в продажу и пока недоступна для чтения